18. 2. 2021

Milarepova píseň blázna - volný převod z angličtiny

Milarepa potkává Padampu Sangyeho u jeskyně v Nankadingu u Nyamangu.

Za svítání Milarepa zřel dákiní s tváří lvice.
"Milarepo," řekla mu dákiní, "do Tongly míří Ind Padampa Sangye. Nechceš jej potkat?"
I potkali se. Milarepa zazpíval píseň a Padampa Sangye zazpíval píseň Ulehčení utrpení.
Džetsun poslouchal s radostným potěšením.
Vnořen do písně, bezděky odkryl si penis.
Dampa Sangye řekl: "Podívejme! To je zrovna to místo, které je vhodné mít zakryté. Že ty budeš, Milarepo, tak trochu blázen!"

Na to Džetsun odpověděl Písní blázna:

S úctou k svatým Lámům! Utíkám se k vaší dobrotě. Nechť odstraní překážky a vedou mě pravou cestou.

Lidé říkají: "Milarepa, ten je tak trochu blázen."
Vskutku myslím, že jsem. A je metoda v mém bláznovství.
Blázen otec - blázen syn. Bláznovství je předáváno.
Šílený Vadžradhara, můj předek vznešený Tilopa byl trochu cvok,
a můj duchovní děd Naropa definitivně běs.
Můj starý táta Marpa, a já, Milarepa, potřeštěnci oba.

Vadžrahara se svým bláhovým přenosem čtyř osvícených forem těla.
Tilopova Mahámudra je zcela mimo mísu.
Naropova asketická bedlivost je blbina, blbina, blbina.
Můj táta, Marpa Lotsawa je vytáčen démony 4 úrovní tantry.
Já Milarepa, zběhlý s myslí a energií, jaké to hlupoty.

Bláznovství pohledu bez utkvění,
bláznovství meditace bez zachvění,
Blázním snahou bez účelu,
bláznivý život mimo naději, či strach.
Pošetile poctivě plněný slib.
Jsem víc než trhlej. Jsem úplný mimoň.
Poblouzním démony moudrostí Lámů,
čarodějky zmatu požehnáním od dákiní.

Plantám už tak popletené úplným splynutím.
Matu démony realizace hrátky s potěšením,
více než blázen, jsem nechutně mimo.
Páteř mě bolí z Mahámudry, hruď od Dzogčhenu,
slabost mě bere z hloubení dechu.

V horečce ze vší té vysoké moudrosti,
prochladnu od země z meditace,
tu horkost mám, tu zimnici od slasti a prázdnoty,
pogrcám se - toto jsou mé ústní instrukce.

Realita mě rozčeří, padnu na záda. Mrtvý už, nejen sláb,
ve vhledu hlubokém zemřel jsem s předsudky,
v meditaci bez hranic jsem zemřel spolu s náladami,
v počínání zemřel jsem s morálními apely,
v mém uskutečnění zemřel jsem s nadějí i strachy.
v pohroužení, které je vším, zemřel jsem z předstírání,
já jogín zemřel na pláních osvícení.

Zemřu-li dnes, jedno co s ostatky, namísto toho:
raději subtilní vnímání vnějších objektů.
Ne na lanech do hrobu, ale lano centrálního kanálu.
A žádní pozůstalí, raději v zárodku disciplinovanou pozornost.
A žádný pohřeb, tenhle jógi je na cestě probuzení.

Spolu s dákiními, veden Lámy linie Kagyu,
bez louky pro mé kosti, raději svahy Samantabhadry,
bez náhrobku, pod nímž lišky spí, raděj slast - zdroj moudrosti a vhodných prostředků.
Ano. Vadžradharův jakože hrob. 

Dampa Sangye byl pohnut.
"Chápu tvé bláznovství," zašklebil se.

Nechť všechny bytosti co toto pojmou, pojmou i radost a příčiny radosti.
Nechť se uvolní z utrpení, u příčin utrpení.
Nechť jsou nerozdělní od slasti, která ruší utrpení.
Nechť zůstávají nerozlišujíce, volní od vazeb, zlosti a averze.

1. 10. 2020

Až zase bude tady

Květy tříští ti pozornost.
Zelené lístky hned zapomenuty
vzpínají dlaně k zemi.

Nevytírej si láskou.

4. 8. 2020

Mona

Nejsou dialogy.
Všimni si.
Někdo cosi tam šeptá,
brepta je.
Řinčíme vatovými tyčkami.
To jsou souboje
hrdinů, reků pod horami.

Ó vyjdu na kopec jen tak si sednout.

10. 6. 2020

Romantika Tibetu

Meditující Milarepa je asi ten nejvíc romantický obraz, který máme na mysli, když se řekne Nepál, Tibet.
Okamžik procitnutí nad údolím, údolím proslulém chladem a nedostatkem topiva, ale i dobrými jačími sýry.

Pak to pivo někde dole v údolí, jestli přešel do Mustangu?

Putující Milarepa potkává jiného svatého a je nahý. Ten mu říká, že by si měl alespoň zakrývat penis. Že takto vypadá jako blázen.
Milarepa odpoví Písní blázna, spontánní poezií. V podstatě to byl rapový battle nahatýho týpka s jiným polonahatým týpkem.
A Milarepa je Eminem, chápeš, hrozně si získá renomé.

21. 2. 2020

Pápěří

K zemi jdou paraple pírek molů,
i já mám namále, 
co oddávám se bolu,
shazuji mrtvé
a shrabávám na hromady
bez lítosti.

22. 7. 2019

Proč se poustevníci straní lidí


Nahoře v horách naslouchám větru, 
sejdu do údolí, v tom samém svetru,
co jsem v něm před lety utek.
Jdu nazpátek,
schumlám ho, zahodím
a vykoupu se.
Nechci donést breberky,
když už teda ani to osvícení.

3. 7. 2019

Měl jsem to

Měl jsem to
hned ráno, jak jsem se zvedal.
S tím jsem utek´
a chodil nábřežím, dokud mě nedostal hlad.
Tam jsem to ztratil.
Teď se v sobě nimrám,
Nejde mi vzpomenout.


Věděl jsem to.
Hned mi to bylo jasný.
Bariéry neexistovaly.
Ne teď.
Teď to nemám.
A ono se to
nemíní zaskvít.

10. 4. 2019

Tudle tamtomu


I budeš starý a nic se ti nebude zdát,
zbydou tu bary a knížky a v noci sad.
A ženský stojívaj´ málo, když nejseš blbej,
můžeš si jít a jít, aj to ti bude hej.

A třeba sedneš v dolíku mezi poli,
uvidíš topol, trnku, akát holý -
slepý nebudeš, hluchý jen k lidem,
dělat si budeš, co právě ti půjde,

proč ne,
proč víc,
proč toužíš,
když plané,
když nic
nikde Boží.