3. 9. 2017

Osobní atomovka

V roce 2150 bude mít každý svoji atomovku,
doma ve sklepě,
na dvorku.
Takže v baru se do nikoho neser.

Svět bude o tolik
bezpečnější místo.

5. 8. 2017

2019 cca

Takové to budou malé,
Přesné, jemné, jen na vojenské objekty
Zacílené

Atomové bombičky.

22. 6. 2017

Nahoře u Židovských pecí

Nahoře u Židovských pecí
básník vypadá, jakoby někomu telefonoval.
Nahrává, ale není tady.
Je u tý představy a pak
mu dojde, jak to jeho ego,
že prolnulo do toho
a odvedlo mu pozornost
k sobě tím,
jak na sebe upozornilo,
aby jej mohl začít
reflektovat.

Svítí jako
zažlutlá lampa.
Třeba.

21. 6. 2017

Dobře tam čárek?

Chca,
říkal jsem si,
nemusím.

Lhal jsem žlabu.
docela jsem už musel.

20. 6. 2017

Družba mezi národy

Sedly si v hospodě vedle nás.
Řekly nám, že jsou z Ruska.
A tím to tak nějak skončilo.
Tím to pro mě vždycky už v tomto případě končí.
Promiň Vašku Havle.
Jsou to kokoti,
jsou odpovědní,

žádný Dostojevský je
nezachraňuje.

Jadřinec

Ty víš, že žádný onen intelekt
ani trochu neodpovídá,
ale nedovolíš si
podle toho vybírat,
protože to už by sis vůbec nezapíchal.

19. 6. 2017

Není co číst

Po Proustovi, co teď?
Znovu Dostojevskýho?
Kafku?
Furt dokola.
Knihovny praskají ve švech a
není co číst.

9. 6. 2017

Nalož mi

Nalož mi, bože,
teď, kdy se cítím neochvějný,
bez milosti poté mi nalož.

Budu se dívat na tvé
vrásčité ruce
a má míza bude stékat
od tvé sekery.

A smát se budu.
Bez uzardění
ti budu dál spílat,
nic se nezmění,
v ničem síla
nepřemůže uspořádání věcí.

Neboť nejsem vlk.
Nespoléhám se,
a zoufám si do vrbiček,
jen abych tomu učinil zadost.

Jinak je vše kolem lehké,
záchvěvy záclon,
proti nim sedím
a protahuji si paže.

24. 4. 2017

20. 4. 2017

Pravda lže vždy. Nemůže jinak.

Krátké úderné texty
působí
zbytečná vlnobití v hlavě.

Učení lže.
Je rozemnutý lístek.