22. 5. 2012

Význam prostoty 4 vznešených pravd



Fascinuje mě prostota prvního Buddhova kázání. Poselství je úplně jasné. Křičí to na nás: "Probuď se, makej!"

Utrpení je esencí života. 
Vychází z touhy, připoutanosti, nevědomosti, závislosti.
Utrpení nemusíme prožívat, stačí se oprostit od touhy, žízně, připoutanosti, od pastí koncepčního myšlení. Udělejme to změnou názorů, života, myšlení.

Výklad a dovysvětlování 4 vznešených pravd jsou na škodu jasnosti těchto tvrzení. Ať už se tyto výklady rozvíjejí v rámci abidharmy, pradžňápáramitových textů či šáster nebo pozdějších súter.

Jasně to vidíme u Diamantové sútry. Je někomu to, co má dělat, jasnější po studiu Diamantové sútry než po čtení Rozpravy o roztočení kola života?

Význam jednoduchosti je v tom, že se spolehneme na původní Buddhova slova a odhlédneme od v nich nedořešených problémů. Zavání to vírou, ale vzpomeňme na Buddhovo přirovnání k léčení člověka zasaženého šípem. Je nám jedno, z jakého dřeva je šíp. Je nám jedno, kdo jej vystřelil. Jde o zahojení rány. Ne o metafyziku.

Musí nám být jasné vysvětlení karmických souvislostí, 12-ti členného řetězu i osmidílné stezky? K čemu to? Abychom oddálili svůj nástup na cestu?

Není podstatnější odhodit žádostivost, pouta zvyku a citů, myšlenkové pasti? Ten přímý přístup - zdá se mi čím dál víc jako nejvíce akutní pokyn k praxi v celé tradici buddhistického myšlení.