3. 11. 2012

Buddhismus - filozofie, nikoli příběh


V počátku se křesťanství i buddhismus šířily jako hlasy svobody a spásy. Křesťanství více apelovalo na spásu, u Indii byla radostná zvěst už jen to, že šramana je mimo kasty, tedy roven všem lidem.
Čtu si o formování legendy Buddhova života. Jednak máme skvělý Vznik a vývoj buddhismu od Vladimíra Miltnera, je tu střízlivý (sic!) Bondy (Indická filozofie, Buddha) a je zde wikipedie.
Fantastické je, že se nejdříve buddhismus šířil jako dharma a filozofie. Rozhodující nebyl Buddhův příběh, ale síla argumentů. 

Představme si, jak by se šířila evangelia, kdyby v nich bylo jen torzo Ježíšova příběhu. Kdyby zde nebylo ukřižování, ani spanilé robě v nuslích povito neposkvrněnou pannou.
Šířilo by se vůbec?

Buddhův příběh se v Rozpravách objevuje jen velmi okrajově. Nejde o osobu Buddhy, učitele. Výslovně Buddha žádá své žáky, aby zkoumali jeho učení a jeho filozofii.

První Buddhovy životopisy nacházíme v literárních památkách 2. století (viz wiki odkaz výše). Někdy si říkám, jak vyspělé duchovní potřeby mělo tehdejší rurální a městské obyvatelstvo. Vždyť je to story, co prodává. Bílý slon, zázraky, vystoupení z boku matčina, souboj s Márou, atd., atd.

Od počátku jen fiozofie a zdůvodněná pravidla pro život. Disputace o správném konání, obhajoba před ostatními filozofickými systémy. Před bráhmány, jogíni, džinisty a odpadlíky. Jak fantastické podhoubí a jak skvělé plody roztočeného kola života.

Všechen ten lidový balast se nabaluje později. Sympatické, ne?