Večer pak přijdu ožralý domů
proto ten nešťastný úsměv.
Děti jsou hebké
a ráno pálí už slunko,
tiché Holešovice.
Na terase, kde ožralý soused,
teďka můj kámoš,
bo mu vynesu koš, bo on už
z chlastu nemůže ani chodit,
povídáme si.
Pak půjdu a brouzdat ulicemi
Na spoustu holek se dívat,
všecko veselé,
tak ať.
A slzy křehkých se tříští,
ty mi voláš, kdeže jsem
prázdný.
Hořknem ničím na koncích.
