13. 1. 2013

Báseň - vzpomínka na Holešovice 2003-2004


Večer pak přijdu ožralý domů

Zapomínám na tvrdost,
proto ten nešťastný úsměv.
Děti jsou hebké
a ráno pálí už slunko,
tiché Holešovice.

Na terase, kde ožralý soused,
teďka můj kámoš,
bo mu vynesu koš, bo on už
z chlastu nemůže ani chodit,
povídáme si.

Pak půjdu a brouzdat ulicemi
Na spoustu holek se dívat,
všecko veselé,
tak ať.

A slzy křehkých se tříští,
ty mi voláš, kdeže jsem
prázdný.


Hořknem ničím na koncích.