24. 1. 2013

Buddhismus - Úsměv


Zapomínáme cítit se šťastně. Zapomínáme na dobrý pocit. Opouští nás, neprožíváme jej stále.
Emoce nás unáší. Pro rozum zapomínáme na cit.

Pořád nás něco vyvádí z míry. Některé situace nás vyvádějí z míry až příliš. Kolísáme v emocích a připadá nám to normální. Je to normální. U něčeho nám to vadí, u něčeho ne.

Mnichové tvrdí, že je důležité, aby náš dobrý pocit rostl. Když budeme pouze kolísat se svými smutky a veselostí, či v kaleidoskopu pocitů, bude naše dlouhodobá úroveň pociťovaného štěstí nerostoucí. Pořád se budeme motat na té samé úrovni.
Správný rozvoj mysli je, dle spousty učitelů, cestou k pomalému a stálému růstu štěstí. Pomalu zvedáme koutky úst, jako se lotos vynáří nad hladinu.

V buddhistickém učení je několik způsobů, jak si vrátit úsměv na líc. Nerozlišování, neupřednostňování je jeden z nich. Zen druhá, i když kdo ví, co je to zen, že. Lojong a tonglen zvlášť. Tonglen je dávání a přijímání spojené s dechem. Výdech = dávání, nádech = přijímání. Policajtský walkman.

Ještě tohle

Buddhistické učení je dobré na začátku i na konci. Dobré = máme z něj dobrý pocit. Pozitivita je jednou z kvalit buddhismu, ať už s ním začínáme (dobrý záměr a proces), nebo jsme jím v sobě něco otevřeli (výsledek). 
Během meditací se začínáme usmívat. Při józe lítáme jako ve filmu Tygr a drak.
A jestli nedajboha nějak procitneme, jde i o dobrý pocit na konci. Prostě cvičením se v buddhismu dá máloco zkazit.