21. 1. 2013

Navždy a daleko, pane Copyright


Tak nám prodlužují copyright pro nahrávky. V Americe se platí výpalné až 70 po smrti posledního z autorů. V Evropě je to s novou legislativou také 70 let, leč od vydání díla.

Tady v článku tvrdí, že Bob Dylan šalamounsky vydává X-tou recyklaci svých bootlegů v Evropě již pod novým copyrightem, přesto, že tento začne platit až od roku 2014. Tedy - nový copyright je zmíněn rovnou na krabičkách oněch CD.
To se mi zdá jako hloupost, protože nový právní akt platí dle wiki od roku 2009.
Podle článku je to jinak. Jako by si někdo napsal vlastní sbírku zákonů a myslel si, že platí.

Bob je na prachy. To víme už od zveřejnění interview s Burroughsem. Říká tam: "A teď je všecky vykešuju." Těsně poté co, způsobil duševní újmu Peteru Seegerovi v Newportu.
Proto zveřejňuje (v rámci Bootleg series) všechno možné.
Jistě mu nový copyright padl do noty.

Ovšem platí-li prodloužený copyright až od 2014, máme tu bezva prodlevu, kdy vše rané (rok 1962!) můžeme v Evropě legálně sdílet, třeba na torrentech. Až příští rok to pak pokryje zpětně oněch 70 let.

Dle tohoto článku se zdá, že autoři musí využít klauzuli "use it or loose it". To znamená, že musí vydat nevydané nahrávky, aby pro ně platila prodlužka na 70 let. Ale platí už letos?

Je to zmatené - platí to letos nebo ne? Jestli ne, tak je letos Love Me Do public domain, tedy Free as a Bird :-).

Ne že by se velmi raný Dylan dal poslouchat. Beatles, Stones, Yardbirds si to jistě nějak zařídí.

Ovšem tak jako tak - platí-li "díra v zákonech", mohli bychom letos legálně získat spoustu super muziky, včetně mnoha nahrávek Elvise, Cashe, ostatního rokenrolu a amerického blues.