1. 2. 2013

Kritika buddhismu - buddhistická sofistika


Tento článek průběžně doplňuji. Vždy když objevím novou demagogii, tak ji sem napíšu.

Když má problém řešení, je vyřešen. Když nemá řešení, proč se jím trápit?
Tohle je typické pseudomoudro. Částečně tomu dávám za pravdu - míra zbytečného trápení je často vysoká. Mohu však pracovat na sobě, abych problém vyřešil, mohu mít dost důvodů se něčím trápit, které jen tak neshodím se stolu. Věci se nevyřeší tím, že se pojmenují.
Podobné problémy: Tady a teď (příprava na budoucí má smysl, stejně tak poučit se z minulosti).

"Nepřímým původcem bolesti není osoba, která drží hůl, ale zloba, která jej vede, aby udeřil. V konečném důsledku to tedy není ta osoba, na kterou bychom se měli zlobit."[1]
Jistě. Za všechno vždy může Velký třesk. Nikdo jiný.

Kraviny kolem karmy.
Není šprochu, co? Souvislost mezi příčinou a následkem a následkem následků je typický strašák. Zase stavěj' zlobivý děti do kouta. Karma je koncept, který se hodí všem hřímajícím. Ať si s ní vytřou. Dharma se obejde i bez karmy. A jestli ne, ať je to klidně nekonzistentní.

Původ od Buddhy
Oni se všichni kasaj', že jsou tím správným učením. Hínajána je hanlivé označení od Máhájánistů. Tantristé si hrajou na nejhustější borce.
A všichni svorně lžou: "Naše učení je od Buddhy. Máhákašapa ho dostal , když Buddha zvedl květinu."
Původních súter je pár. Poznají se podle extrémní metodičnosti. To je Buddha. Superpedagog. Zopakuje to tolikrát, že je to dnes nuda. V době, kdy se učení šířilo z úst do úst to byla finta, jak co nejméně zkreslit výklad předáváním.
I Dalajláma bez mrknutí oka tvrdí, že je Máhájána původem od Buddhy. Jsou to nepravdy.

Buddhovská podstata
Je to něco zcela obyčejného a zároveň se rozprostírá přes všechen prostor a čas. V myriádách světů otisk buddha patu. Buddha Maitréja, samosebou - věčný buddha lotosové sútry.
Ehm. Ať si vyberou. Chtějí-li emancipovat od blbosti, nemůžou blbost vyhnat pitomostí. Jasně - ve středověku v Číně bojovali o přízeň inťošů i prostého lidu. Proto blbli hlavy.
Tvrdím: S mahájánou v hlavě zmatu své já hravě. Nezbavím se ho.

Příčina a následek
Zcela volně užívají moderní buddhisté příčinu a následek. Prostý výklad je v osmidílné stezce: Budeš-li se přežírat, tvá mysl nebude jasná.
Ale splétat karmický bič na chudáky utrápené? To je jako dědičný hřích u matičky Církve.
Jsem předpojatý vůči Velkému vozu. Chca vše dovysvětlit, zatemnili. Proto Šákjamuni neodpovídal na metafyzické otázky. Proto je podobenství o zraněném šípem tak důležité.
3 úrovně jemnosti vnímání příčin a důsledků v tibetském buddhismu zní vcelku logicky. Provázanost až na půdu nikoli. Už bychom ji pozorovali. Teorie strun, aha. Jo - to je teda věc. Jsem zvědav, co Dalajláma s fyzikama upečou.  Měli by ulovit Wittena, dokud je strunová teorie aspoň trochu populární.

Když je žák připraven, mistr se objeví
Nebo taky ne, že?

Specifický soucit
Bódhisattvové jsou soucitní nekonvenčně. Místo, aby foukali dětem bebíčka, říkají, že si za svoje trápení můžeme sami. Oni nám osvětlují cestu. To je jejich soucit. Nepřipadá vám to, že dávají jiné jméno buddhistickému džihádu?
Vždyť soucit je něco jiného, než vedení za ručičku. A vedení za ručičku dává vedoucímu MOC. 

[1] Dalajláma - Cesta tibetského buddhismu, str. 17, Pragma 2012, str. 17.

Další kandidáti:
Kvantová teorie a prázdnota (pokusy o moderní spojení)