23. 3. 2013

Emoční prožívání (beze slov, bez pojmů, bez hodnocení) - základ štěstí

Žijeme emocemi. Prožíváme pouze emočně. Rozum jsou emoce. 1+1=2 jsou emoce. Přeci pokaždé nepočítáme na prstech. Emoce jsou zkratka, ale emoce jsou základ. Jak jinak bysme jako prožívali?

Proto má buddhismus pořád své místo vedle vědy o mozku, kosmologie a částicové fyziky.

Jsme POUZE a TAKÉ ve své mysli. Smysly nás matou, ale jsou jediným kontaktem. A mysl se tím brodí - zmítaná city, zvyky, stavy, afekty.

Další z možných shrnutí buddhismu:
Kdy mizí platnost pravdy o utrpení? Ono utrpení vlastně vůbec není. Ve chvíli, kdy se daří otevřít mysl, vidíme vlastní city jako galerii. Lze si tam vybrat co cítit, lze překročit sebe.

Nejde o moji víru. Je to zcela jasné. Dualita prožívání je klam. Jsme tady. Součástí, nejsme vytržení. Kde jinde bychom měli být. Tunel prožitků, čas co jej natahuje se zdá. Je nějakej, až když škatulkujeme emoce. Proto mistři zdůrazňují mezní situace. Třeba v Bardó Thodol se o tom furt píše. Bardó = mezistav otevřenosti.
Když jsme zmatení, jsme spíše blíže sobě, než když nás táhne za flígr zvyk.

Vzlyk.

Samotné vědomí možnosti volit si hodnocení emocí je osvobozující.
Jednobodová meditace je o stažení se, odhození hodnotových žebřů.

Jenom bejt. Jen si tak bejt. To není pozitivita/negativita, poloplnost, poloprázdnota sklenice. Sklenice je.
To je víc než jakkoli plnokrevně vyslovená poloplnost.