10. 3. 2013

Nekonzistence v první vznešené pravdě


První vznešená pravda má 2 části. První je seznam, co vše je utrpení (dukkha). V druhé části Buddha řekne obecně, že 5 způsobů jimiž pronikáme k realitě, je utrpení.

Zatímco první část je úplně jasná (narození je utrpení, stejně tak smrt, nemoci, stáří, ...), druhá se dá vykládat jako zákon, univerzální poučka.

Jakoby tím druhým Buddha říkal, že vše je utrpení. Nejen to, co vyjmenoval ve větě předtím. Zároveň zde máme princip: Chutí všeho je utrpení.

Buddha mluví o pojmu dukkha - což má širší překlad, než utrpení. Anglická wikipedie pojem upřesňuje taktoDukkha znamená utrpení, protivenství, úzkost, stres, tíhu, problematičnost.

Držme se striktně ducha Rozpravy o roztočení kola života. Buddha říká: svět je obtížný.
Můžeme to vidět na příkladech: rodíme se v bolestech, umíráme v nejistotě, věčně nás něco bolí, život nám utíká mezi prsty, vše okolo umírá, mění se, zaniká.
A je to tím, že prožívání je nedokonalé, problematické. Jsme to MY SAMI, kdo si to kazíme. A kazíme si to ve všech případech. Nemůžeme jinak.

Prozkoumejme vztah onoho seznamu a principu.

Seznam
Narození, stáří, nemoc, smrt, odloučení od věcí, které jsou nám blízké, přítomnost věcí nelibých, nedosažení toho, co chceme - to vše je utrpení. Jde o příklad. Třeba nás ještě zrovna svědí nos, přejedli jsme se, bojíme se o svou budoucnost, atd... Seznam tedy není úplný a není nám šitý na míru.

Princip
Patero skupin (skandhy), jimiž lneme ke světu jevů je utrpení:
  • Tělo a svět vůkol - máme tělo a jsou tu věci v okolí.
  • Vědomí jako takové (máme schopnost vnímat, reflektovat).
  • Formy - máme v sobě šablony a vzory, které mysl dává počitkům (toto je červená, reakce na pokyn "Pšššt!", potěžkání kamene v dlani, atd.).
  • Mimovolně i vědomě rozeznáváme předměty, že vůbec jsou v našem smyslovém hledáčku.
  • Automaticky posuzujeme předměty a pocity jako příjemné či nelibé, takové a makové.
Podstatná je tedy druhá část. To jsou vzorce chování a vnímání, které nám otravují život.
Buddha tím pravděpodobně myslí, že vše co děláme je dukkha. Nemůžeme jinak. Jsme tak vychováni, sami jsme si otrávili mysl.
A to je myšlenkový obrat o 180°. Vše - tedy i to lahodné, vnímané jako příjemné a dobré je utrpením. I zmrzlina za parného dne, i láska naší maminky.

Buddha v tomto kázání nerozebírá psychologii. Jen ta slast i sebepruda nás ničí, když to s tou i tou přeháníme. Je to jemné pošťouchnutí. "Buď jinak."
Možná odsud vycházejí zenové poučky jako: "Vždycky si čisti zuby jinak." "Není to ani toho, ani tamto." Odsud je abidharmová mimopojmovost, i Nágardžunova kritika výrokové logiky. A možná je odsud také jádro Diamantové sútry - věty o lpění na pojmech a smyslech, o nerozlišování a o neupřednostňování.

Buddha: "Nebuď labuť - netrap se a neujížděj na potěšení. Dělej to jinak."
Diamantová sútra: "Mysl je takovýmto rozlišováním smyslových pojmů a následnými představami o jevech rozrušena a zapadne do nesprávných představ o sobě a svém 'já', právě tak jako o svém vztahu k druhým."

Posun je podobný jako u seznamu útrpných věcí a principu utrpení. Jde to hlouběji k fungování psychiky.