22. 4. 2013

Přímo k věci

Sogjal Rinpočhe vidí rozdíl mezi leností na Východě a na Západě. Všímá si toho, že v Indii se lelkuje a v Evropě se vyvíjí horečná rutinní činnost. Urputností, roztříštěností zájmů lelkujeme, vyhýbáme se skutečné duševní a tělesné činnosti, opravdovému rozvoji, opravdové práci.
Jediná skutečná práce je práce na sobě.

V základech téhle zápaďácké lenosti je uhýbání, vyhýbání se.
Ne vždy se cítím tak jak se chci cítit, nebo tak jak je pro mě výhodné se cítit. Jsem ve stresu, jsem smutný, když k tomu není důvod, jsem příliš rozjařený, když bych se měl spíše uklidnit, atd.

Uvědomil jsem si to, když jsem plánoval dokončení jednoho projektu a pak si mimoděk povzdychnul - "pak se budu cítit fakt dobře".

Proč se necítit dobře ROVNOU?

Mé uhnutí zahrnovalo: Úkol, plán ten úkol splnit, nutnou práci, několik nepříjemností včetně výdajů a možného rizika, když mi projekt nevyjde.

Tedy i možnost prohry, selhání.

Takto jsem si naplánoval jak štěstí, tak neštěstí.
Ale znovu: Proč se necítit šťastný ROVNOU?

Vždyť to je, oč mi jde.

Poznámka

Ernest Fenollosa píše o obrázkovém písmu v Japonsku a v Číně.
Když se čínského učitele zeptáte, co je to strom, nakreslí znak stromu.
Evropský učitel řekne, že strom je rostlina, rostlina pak je živý shluk buněk s nějakou strukturou. Cítíte, jak se vzdalujeme podstatě.
Kromaňonský člověk by nás po naší otázce, co je strom, ke stromu dovedl. Položil by naše dlaně na jeho kůru, nechal by nás vnímat vůni jeho květů.