24. 6. 2013

Buddhismus - Inzerát na svět, kde nechci bejt

Vyjasněme si to. Není to naše věc. Není naše věc bejt a podléhat: regulím, vztahům, potřebám.
Můžeme na to srát bez uzardění.

Říkám tomu "rámec amerického filmu". Jde o princeznin zámek. O vysněnou klícku. Jenže tak tomu není. Nesubstancialita, to je, co je. Je to jinak, než si myslíš. Všechny tvé rámce padají.

Zlo, ať si pukne. Stalinové v nás, ať jedou na daču trápit všechy ostatní pro nic za nic.

Bezvýznamnost. Beze smyslu, bez hodnoty.

A furt ty americké filmy, furt ty šílené kraviny páchnoucí morálkou. Morálka tě tu drží. A hle - kritizuje to už Zarathustra. Jistě. A Buddha ještě víc.

A kdo nechápe morální apel buddhismu jako sebekritiku KAŽDÉ morálky, včetně té buddhismem proklamované, nechápe nic.
To je důsledek - vyvrátit sebe sama. A co? Mazaný filozof bude ohrnovat nos nad zámkem, kde kastelán podkládá základy dynamitem. A co?
Přijmout nějakou tu jednoduchou vizi, nějakej ten nepodminovatelnej princeznin zámeček a hezky si tam hovět do zpráchnivění?

Konec dětství, holčičky a chlapci.