Není tam nic. Vzpomínky lidí z mládí jsou lepší, než samotný rozhovor. V rozhovoru se člověk dozví leda, že na vysokých místech Ostravského skanzenu fouká.
Na co bych se pana Nohavici ptal já?
- Píše básně?
- Co čte, čte něco současného?
- Jak vnímá proměnu muziky, jejíž je součástí (domácí nahrávky, desky na Internetu ke stažení)?
- Jak se mění jeho vztah ke kolegům (od nejbližších jako Plíhal, přes Dobeše, Nedvěda, k nejvíc vzdáleným jako Hutka)?
- Vnímá proměny vlastního stylu? Vnímá to, jak se obrušují hrany na posledních deskách?
- Co si myslí o Klusovi? O Baumaxovi? O Jamesi Coleovi?
- Baví ho BDSM? Co přesně jej na tom baví, které z těch písmenek?
- Když kdysi mluvil v dokumentu o písničkářství jako o vyšším (těžším) umění, nesetkal se s odporem od nějakých těch básníků?
- Opravdu neměl na to koupit Baník Ostrava?
- Píše se mu lépe? Hůře? Dochází mu slovník? Musí recyklovat?
- Textoval libreta - ovlivnilo to písně třeba tak, že nyní skládá na melodie?
- Textařské sny - co chtěl a co se povedlo, kudy cesta nevedla?
- Poslouchá nějaké nové ruské/ukrajinské písničkáře?
- Co si myslí o pozdním Dylanovi, Youngovi, Cohenovi?
Chci jen říct, že nový reflex jsou vyhozené prachy. Fakt mě nezajímá Nohavicův názor na fotografku. Zajímá mě jeho názor na sonety K.H. Máchy.
