4. 6. 2013

O hlubinné analýze - kydy amatéra

Spousta si myslí, jak to dětství podělalo jejich současnej život. Jenže to nevyléčej tím, že se vrátí zpátky, narovnají drátek a poklušou radostněji kupředu levá.
Nemůže to fungovat. Určitě ne zcela. Dělali jsme mezitím milion věcí, prožili x vztahů. Jak by nám pomohla záchrana medvídka plyšáčka z našeho dětského snu?
Freud je zajímavej. Kompletní léčba Freudem, ale IMHO není možná.

Čas. Čas je ta obtíž. Máme rutiny, máme zlozvyky, máme bolístky, které se rozrostly jako malé stromečky. Zažraná blbost je v nás tak hluboko, že šmirgl nestačí.

Jde o účinnost hloubkových terapií. Půjdeme-li v regresi k minulým životům, jak to pomůže tomu, že jsme si zvykli na sarkasmus a nejsme schopni rovné a upřímné konverzace?
Nebýváme k sobě upřímnej Standa, můžeme si fakt myslet spoustu kokotin, bejt úplně mimo. A to ne tím, že nám v dětství někdo velkej natrhl prdel.

Jsme kokoti sebou. Ne těma průserama v minulosti. Jsme kokoti tím, jak ta minulost v nás rostla.
Příčina zla/hlouposti v nás je podružná.
Mezitím je ten proces plnej sraček a ten nás sžírá, že ani nevíme. To je problém. Ne to ublížené děťátko.

Takže nazdar - psychoanalýzo. Nazdar vzpomínko na minulé životy.
Na druhou stranu, proč nedat litr za sezení, aby se jeden mohl cejtit jako celebrita u Rodena v Terapii, nebo jako Kleopatra ve svém minulém, jistě o tolik úžasnějším životě.