18. 7. 2013

Buddhovy Rozpravy - Arijaparijesana sútra

Prosím neberte to, co tady píšu za úplnou bernou minci. Jak pokračuje moje praxe, věnuji se taky studiu Rozprav a prostě si dělám poznámky dle toho, co znám. Revize přijdou samy od sebe. V případě, že vás něco bije do očí, dejte mi vědět, co mám špatně.

Struktura Arijaparijesanasuttam
  • Člověk soudí svět podle sebe. Když chápe věci jako pomíjivé, podléhající zubu času, vidí i svou mysl jako podmíněnou.
  • Člověk nehledá vyšší pravdu. Myslí si, že pochopil vše jak je, myslí si, že je realista.
  • To znamená, že se obklopuje zlým - pomíjivým a přijímá to jako danost, s kterou nelze nic dělat.
  • Mnich by měl hledat vyšší pravdu, vyšší skutečnost, lepší prožívání, lepší svoji mysl.
  • Měl by vycházet ze zkušeností Buddhy Gautamy.
  • Proto Buddha vypráví svůj příběh.
  • Učitel Kálama s ním došel ke konceptu "nebytí".
  • Učitel Uddaka s ním došel ke konceptu "hranic rozšířeného vědomí".
  • Buddha to překonal konceptem 12 členného vznikání.
  • Následuje popis PRAXE:
    • Mnich má opustit samsarické uvažování, oddělit se od potřeb smyslů.
    • Pak má získat duševní klid meditací a ujařmením mysli.
    • Pak má získat schopnost prožívat stálou slast v těle.
    • Pak má dosáhnout vyrovnanosti, kdy už je mimo slast a strast i ve vnitřním prožívání.
    • Poté meditací zruší vnímání jednotlivostí i vnímání nevnímání. Vybalancuje se, říká se tomu vnímání "neohraničeného prostoru".
    • Poté dospěje k vědomí bez hranic, kdy už nemá žádné koncepty a nepodléhá pojmovému myšlení ani vnímání jednotlivin.
    • Pak má získat porozumění a prožitek "sféry nebytí". Jde zde o šúnjavádu, přímé nahlížení šúnjaty?
    • Pak dosáhne hranic vnímání.
    • A pak se už docela klidňoučký ještě utiší. To je poslední křup na cestě.