Struktura Arijaparijesanasuttam
- Člověk soudí svět podle sebe. Když chápe věci jako pomíjivé, podléhající zubu času, vidí i svou mysl jako podmíněnou.
- Člověk nehledá vyšší pravdu. Myslí si, že pochopil vše jak je, myslí si, že je realista.
- To znamená, že se obklopuje zlým - pomíjivým a přijímá to jako danost, s kterou nelze nic dělat.
- Mnich by měl hledat vyšší pravdu, vyšší skutečnost, lepší prožívání, lepší svoji mysl.
- Měl by vycházet ze zkušeností Buddhy Gautamy.
- Proto Buddha vypráví svůj příběh.
- Učitel Kálama s ním došel ke konceptu "nebytí".
- Učitel Uddaka s ním došel ke konceptu "hranic rozšířeného vědomí".
- Buddha to překonal konceptem 12 členného vznikání.
- Následuje popis PRAXE:
- Mnich má opustit samsarické uvažování, oddělit se od potřeb smyslů.
- Pak má získat duševní klid meditací a ujařmením mysli.
- Pak má získat schopnost prožívat stálou slast v těle.
- Pak má dosáhnout vyrovnanosti, kdy už je mimo slast a strast i ve vnitřním prožívání.
- Poté meditací zruší vnímání jednotlivostí i vnímání nevnímání. Vybalancuje se, říká se tomu vnímání "neohraničeného prostoru".
- Poté dospěje k vědomí bez hranic, kdy už nemá žádné koncepty a nepodléhá pojmovému myšlení ani vnímání jednotlivin.
- Pak má získat porozumění a prožitek "sféry nebytí". Jde zde o šúnjavádu, přímé nahlížení šúnjaty?
- Pak dosáhne hranic vnímání.
- A pak se už docela klidňoučký ještě utiší. To je poslední křup na cestě.
