26. 7. 2013

Gary Kasparov - Jak život napodobuje šach



Recenze:

Gary Kasparov napsal fajn knížku. Je u ní nejlepší začátek, pak to trochu bledne. Možná je to tím, že člověk prohlédne strukturu kapitol, která je vždy stejná.

Po skvělých nápadech na začátku, poté, co Kasparov donutí čtenáře HLUBOCE se zamyslet nad svým mrháním inteligencí, navrhne pak Kasparov rozumnou strategii, co s osobním rozvojem. Je to zde mezi řádky, knížka není o osobním rozvoji jako takovém. Jen k němu inspiruje.

Čekal jsem nějakou „střední hru“ či skvělý závěr, který by spletl nitky naznačeného postupu do jednoho celku, věci shrnul a ještě více projasnil. To se nekoná, ale i tak je knížka přínosná pro každého, kdo má pocit, že tak trochu trne na místě, přešlapuje a neví co dělat.

Přesně na místě závěru pak probleskne několik nápadů, jak naznačené možnosti užít.
Ke konci knihy je příliš patrná stále stejná struktura kapitol, včetně citací, příkladů ze šachové historie a vlastních zkušeností Kasparova. Postupem času také Kasparov více a více politikaří, což není úplně k tématu knihy.

Nicméně: Kasparov je lékem na nerozhodnost, lékem na zvyk rozhodovat se vágně, dle třískání dveří.
 
Výpisky a poznámky

Mít plán znamená hrát svoji hru.
Je důležité mít plán a hrát podle něj. Přizpůsobovat, ale držet se svého.
Neplést si konzistenci se strnulostí.
*
Častá změna strategie je jako strategii vůbec nemít.
*
Sleduj sebe více než konkurenci. Nespoléhej na jejich selhání. Měj aktivní strategii. Cílená aktivita dělá z druhého loutku ve tvých rukou.
Na druhou stranu je neignoruj. Zjisti, co zamýšlí a přizpůsob strategii
*
Rozdíl mezi taktikou a strategií:
- Taktika je konkrétní reakce na situaci (vezme pěšce, co pak).
- Strategie je "hrát zataženě, budovat pozici", "nehrát jeho hru ale svoji"

Taktika je provádění strategie v jednotlivých případech. Scénář je strategie a dialog je taktika.

Taktika je to coděláme, když musíme zasáhnout.
Strategie je to, co děláme, když zdánlivě není co dělat.

Strategie je ptát se PROČ. "Proč" mění taktické na strategické.
Když už máme strategii, její uplatňování je věcí chtění.

Strategie jsou cíle. Taktika jsou způsoby.
*
Komplexní pochopení je to, co pochopíme ze situace za rozumný čas. Přístup z různých hledisek. Některé přístupy jsou podstatné (ocenění figur a ocenění jejich pozic). Jiné jsou méně podstatné. Nikdy nevíme vše. Tato smířenost s realitou je základem úspěchu. Nemůžeme chtít „vše“, protože co to je to „vše“. Chtějme něco. To je vědět, co chceme.
Nesmíme si dovolit přehlížet věci.
*
Ostrost myšlení je významná vlastnost. Zmást protivníka neznamená jen jej donutit k jinému myšlení, k jinému postupu, ale stačí jej jen vykolejit. Zatemnit mu myšlení stačí.
*
Po tahu soupeře nerozeběhne ihned stromeček budoucích tahů.
Zváží strategii, hledá co tah znamená takticky, až pak jde k možnostem.
Možné tahy se ukazují a on je zavrhuje, přemýšlí v hloubce asi 4-6 tahů (8-12 polotahů).
Důležité je "jestli vám přemýšlení nežere už moc času, tedy jestli jeho výsledky stojí za to, nebo má cenu už se rozhodnout."
*
Bottvinik: Chyba, kterou uděláš a poučíš se z ní je dobrá chyba. Nejhorší jsou předsudky a ty úplně nejhorší jsou tvé předsudky, které odhalí soupeř. Když se bojíš měnit střelce za koně, soupeř bude více riskovat ve výměnách. Tím získá výhodu.
*
Materiál – uvědom si, co je hodnotné a co ne. Ostře si to uvědom. Někdy lze zvítězit jen tím, že druhého převálcuješ. Materiál má jen cenu toho, jak jej využiješ.

Čas – jednej s ohledem na časový rámec. Ihned jej vymez. Někdy udělej kroky, abys oddálil rozhodnutí, nenech se tím vlákat do pasti.

Kvalita – např. pozice je kvalita. V šachu jde o ohrožení krále. Je-li král matován, je materiál i čas na nic. Toto je obtížné. Rozeznat, co je kvalitou a co ne. Přičemž kvalita je s ohledem na průběh a pravidla hry tím důležitým. Všichni hrajeme, abychom vyhráli. Máme cíle, máme prostředky, čas. Nějakým způsobem budeme hrát. Jaká je kvalita materiálu?
To je implicitní hodnota, avšak nejdůležitější. I kdybychom jenom hromadili, musili bychom se ptát – „proč hromadíme“?
Vnímání kvality je kvalita. Co chápeme jako kvalitu/vlastnost/užitek je to, o co jde.

Celkově jde o MTQ koncept.
*
Strategie nejhoršího kusu. K. to srovnává s GE a Jackem Welshem. Ten prodal nejvíce ztrátové divize a soustředil se na ziskovost.
Proti tomu jde investiční strategie – kombinujeme riziková aktiva s konzervativními (potenciálně méně výnosnými ale stabilními). Nelze prodávat vždy to nejhorší, protože i cena nejhoršího může jít nahoru. Tedy – je to strategie, ale otázka, jestli je nejlepší. Důvody pro investici se tak docela nemění s každým dočasným poklesem ceny.
*
Trade-offy najdeme i v našem vlastním rozhodování – držet řadu pěšců nepřerušenou, nebo ji drobit na ostrůvky, které umožňují lepší útočení?
Zajímavé zkušenosti s webdesignem – uživatelé tak spěchají, že si mimo do očí bijících tlačítek nevšimnou ničeho.
*
Originalita je těžká práce
Podívej se na cíl, pak na způsob, jakým ho dosáhneš. Řekni si, co nového se dá udělat? Inovativní je výsledkem znalostí, tvrdé práce a systematického myšlení.

Strukturování problému vnáší jasnost. Víme, na co se soustředit. Rozkouskování je skvělý doplněk vhledu.

Koncept garbage in, garbage out – GIGO: Z žužu bič neupleteš. Upleteš-li, nezapráskáš.
Kreativci obvykle vědí vše o tom, co se s věcí dá dělat.

Thomas Watson (zakladatel IBM): Když chcete uspět, zdvojnásobte chybovost.
Bez mnoha pokusů není žádná inovace.
*
Jak vypadá průběh většiny šachových her?
Zahájení - hraje se po paměti, člověk by měl ale ZNÁT význam tahů, když je nezná, musí pak hru analyzovat ve chvíli, kdy už si nepamatuje reakci a tím dostane na frak, protože to trvá dlouho a může něco přehlédnout.
Střední hrazačíná nedokumentovaným tahem, nebo tahem, kdy už si strany nepamatují, jak mají hrát „podle knížky“. Končí výměnou mnoha figur, získáním dostatečné převahy jednoho z hráčů, nebo výraznou poziční výhodou.
Konečná fáze (endgame) – Pozor na to, abychom nehráli konečnou fázi v middle game, chce to jiný typ myšlení. Jde o matování, šahování, honění posledních figur po šachovnici.
*
Problémy za pochodu:
1.  Vybíráme spíše to, co známe, a to nejisté nazýváme špatným.
2.  Když ztratíme půdu pod nohami (neočekávaný tah), v panice vybereme něco neprozkoumaného.
*
V rozhodování musíme zvážit, kdy přestat sbírat informace. Musíme se rozhodovat v nejistotě, ale je tu hranice, za níž není snižování nejistoty efektivní.
Říkají „rozhodit širokou síť“ situaci, kdy zvažujeme všechny možné alternativy. Grandmasteři se rozhodují mezi několika málo alternativami, zbytek pomíjejí (ze zkušenosti ví, co je kritické).
*
„První co ztrácíme soustředěním na detail, je KONTEXT.“