19. 7. 2013

O textování I

Snažím se znohavicovatět. Vždy když použiju nejasný tvar, zájmeno, znamená to, že nemám o čem bych psal.

Tohle je flikování:

Tam kde cesty se kříží, visí nad zemí černej mrak.
Tam kde cesty se kříží, visí nad zemí černej mrak.
Pad’ jsem na kolena a volal, Bože nenech mě v tom jenom tak.

Jó tam na rozcestí, skoro jsem se začal kát.
Jó tam na rozcestí, skoro jsem se začal kát.
Z dýmu se vynořil černej chlápek a začal se mi smát.

Povídá, Bobe, moc dobře vím, že se chceš naučit hrát.
Povídá, Bobe, dobře vím, jak moc se chceš naučit hrát.
Může bejt, ale až tě zas potkám, vezmu si, co mi nejvíc nechceš dát.

Koukám na řeku, koukám, jak nad ní slunce zapadá,
rychle se stmívá, zas bude kolem ta divná nálada.
že ať děláš co děláš, furt ti něco dejchá na záda.

Zas jednou stojím na rozcestí a vůbec nevím kudy se dát.
Zase tu stojím na rozcestí a vůbec nevím kudy se dát.
Na který z těch cest co mě čeká, už vůbec nechci znát.


Klasická skladba Roberta Johnsona Crossroad Blues. Psal jsem to za slabé nekritické chvilky, tradiční přístup k textování. "Nějak to tam zbastli."
Fráze shazují ty kousky nápadů, co tam jsou. Jasně. Bob může být Johnson, nebo Dylan, který 61' jel v roce 1961 motorkou na jih. To je fajn reference, byť to nefunguje nohavicovsky. Nohavicovský text je tohle:

Nečistý, zkažený dech,
v záclonách se tu vzdouvá.
O myších a o lidech,
a jak tím proplouvat.

Slunce halí špičky střech
do zlatého rouna,
v Goliáších Davidech
se poznat.

A Lazar dál městem bloudí,
a Smuténka a Darmoděj.
Hrouží se do srdcí, co se rmoutí
loví tě na zmar a beznaděj.

Tak nádherně úhledná přání
za okny Kdožkolvěk má.
tak padni, komu padni
jako mlat všude vůkol tma.


Dokonce je tam ten Darmoděj. Tenhle text má nejen nápad, ale hlavně ten nápad není rušen kravinami. Navíc tu jsou hustá slova. Slova nabytá významem. Není to tak husté jako Kryl nebo Vysockij, ale kousek toho tam je.
Co rozmělňuje? Třeba to Padni komu pani, jako mlat vůkol tma.

Co to říká? Neříká to skoro nic. Jen to doříkává náladu. To nestačí na první ligu.

Jaký je postup? Jak se vymanit z klišoidnosti?
Text mi v první řadě musí dávat smysl, pak sedět do melodie, nesmí moc přečuhovat (jako přečuhuje Hutkovi nebo na posledních 2 Dylanových albech).
Měly by v něm být obraty nabyté významem. To ukazuje na opravdový prožitek, který vedl k psaní té písně.
Tohle u mě "kolísá". Někdy dobrý, někdy špatný.

Důvod? Nejdřív mám skvostnou anglickou melodii. Pak do toho šroubuju text. A spokojím se se zvukovou stránkou písně. Zní to? Tak to beru.

Před časem jsem si říkal, že jsem "vyčerpal slovník". Není to tak. Špatně jsem volil slova, můj přístup - textovat hotovou melodii a ne opačně, mě svedl na tuto plytčinu. Na druhou stranu - bejt každej Kryl, tak každýmu Kryl leze krkem.