30. 7. 2013

Tulsa sound, sentimentálně o J.J. Caleovi

Trocha humoru ala Kompost: Konečně si je lidé nebudou plést.
Johna Calea jsem viděl na loňském Trutnově. J.J. Cale je také spojen s rokenrolem, ale více v jižanské tradici. Je Oklahoma jižanský stát? Doufám, že ano.
JJ je pro mě síla jednoduchosti. Chytrost a současně nevychcanost.
Taky vážnost a STRUČNOST výpovědi. Ta je možná nejzásadnější. Jde rovnou k věci.

"Nebýt Erica Claptona, J.J. by asi ještě dnes umýval nádobí někde ve Fargu." Parafrázuju JJ-ovu ženu. Claptonovi byl vděčný za masovou popularitu. Clapton vždy oceňoval průzračnost melodiky a chytrost aranží. Na Road to Escontido se vše spojilo dohromady. Claptonovo aranžérské mistrovství, brilantní kytara, JJ a jeho náladotvornost a skvělá textařina.

Jsou písně, které si pustíte, když je vám po práci trochu těžko, když míříte do lednice pro toho jediného lahváče, co si denně dovolíte.

O zvuku města Tulsa
Zvuk je vždy to podstatné, ale nejde jen o používání lampových komb, starých nástrojů. Jde o postupy elektrifikovaného country, o texasské kulturní dědictví. Zvuk je také zásadně o souhře. Aby nástroje znaly svoji roli, aby hráči dotvářeli celek, moc neblbli kde nemají a blbli tam kde se to hodí.
Toto je podstatné.

Kapela vejde do studia, sednou, párkrát to projedou a pak vystřihnou úžasnou verzi. Křehkost nad kterou se tají dech.

K písním
Přímočarost výpovědi, tedy že v písni Magnolia jste dojatí a vážní, s Cocainem přitakáváte a sarkasticky souhlasíte. JJ si méně hrál a hrál. Raději mlčel, než by plantal nějaké fráze a nesmysly.