Oj ta moja podstata
je dneska ňáká uvzatá.
(Nejmenovaný mistr Zenu při návštěvě vinného sklípku v Bílovicách)
Buddhovská podstata (bódhi) je čínský problém. Číňané vždy zkoumali, jaká je POVAHA člověka. Buddhisté na tuto otázku v konkurenčním prostředí taoismu a konfuciánství odpovídají takto:
Každý z lidí má buddhovskou podstatu. Možná dokonce každý cítící tvor má buddhovskou podstatu.
Teda s výjimkou psa. Ten výslovně ne (MU!).
Čínští buddhisti drží palce dobrotě přirozenosti, ale věc přitom zatemnili.
Buddhovská podstata je totiž velká neznámá.
Vemte si Hui Nenga, který prozřel jako malej a snad "nejpřirozeněji":
Bódhi není žádnej strom,
Zrcadlu bez šmouhy chybí rám.
Povahou Buddha je stále čist,
odkud prach kurva vymetat mám?
A jsme ve zmatku! Je to abstraktní, je to jako nějaké UFO. Je to z jiného světa.
Máme v sobě perličku na dně, která tam je, "ať už jsme barbaři z Východu, či lidi co neumí psát." Jenže aby se stále projevovala jen ta perlička a nikoli chudák trpící tvor, to zaříděj Číňani jak?
Je to jasný. Až budeme vyspělí buddhisti, pořádní řízci v meditaci, tak v rákosí lupne, v roští křupne a vobjeví se Rákosníček.
A nadějí má bejt, že to semo tamo problejskává skrze krustu sraček. A tohle nenaštve?:
Díky tomu, že máme buddhovskou podstatu, zažíváme všemožnou svízel. TÍM nám ona skvělá bódhi dává štulce, abychom se jednou sebrali a už hupli do toho rybníku Brčálníku.
Moc fajn. To mi připomíná ideu soucitného Krista, který se z obláčku kouká na to, jak se lidi placatěj na pobytu v Auschwitz-Birkenau.
Takže je důsledek stejnej, jako bychom vyšli ze 4 vznešenejch pravd.
Makej, makej, jdi do toho po hlavě a makej. Naděje umírá poslední.
Když už mluvím o naději, už jste si stáhli Aforismy? Ale notak - je to zadarmo, než se vám to začne líbit :-).
Je tam následující výrok. Dá se použít taky na kritiku buddhovské podstaty. Jednoduše:
Naděje je abstrakce. Tedy něco, co především není.
