9. 8. 2013

Buddhovská podstata

Oj ta moja podstata
je dneska ňáká uvzatá.
            (Nejmenovaný mistr Zenu při návštěvě vinného sklípku v Bílovicách)

Buddhovská podstata (bódhi) je čínský problém. Číňané vždy zkoumali, jaká je POVAHA člověka. Buddhisté na tuto otázku v konkurenčním prostředí taoismu a konfuciánství odpovídají takto:

Každý z lidí má buddhovskou podstatu. Možná dokonce každý cítící tvor má buddhovskou podstatu. 

Teda s výjimkou psa. Ten výslovně ne (MU!).
Čínští buddhisti drží palce  dobrotě přirozenosti, ale věc přitom zatemnili.
Buddhovská podstata je totiž velká neznámá.

Vemte si Hui Nenga, který prozřel jako malej a snad "nejpřirozeněji":

Bódhi není žádnej strom,
Zrcadlu bez šmouhy chybí rám.
Povahou Buddha je stále čist,
odkud prach kurva vymetat mám?


A jsme ve zmatku! Je to abstraktní, je to jako nějaké UFO. Je to z jiného světa.
Máme v sobě perličku na dně, která tam je, "ať už jsme barbaři z Východu, či lidi co neumí psát." Jenže aby se stále projevovala jen ta perlička a nikoli chudák trpící tvor, to zaříděj Číňani jak?

Je to jasný. Až budeme vyspělí buddhisti, pořádní řízci v meditaci, tak v rákosí lupne, v roští křupne a vobjeví se Rákosníček.

A nadějí má bejt, že to semo tamo problejskává skrze krustu sraček. A tohle nenaštve?:
Díky tomu, že máme buddhovskou podstatu, zažíváme všemožnou svízel. TÍM nám ona skvělá bódhi dává štulce, abychom se jednou sebrali a už hupli do toho rybníku Brčálníku.

Moc fajn. To mi připomíná ideu soucitného Krista, který se z obláčku kouká na to, jak se lidi placatěj na pobytu v Auschwitz-Birkenau.

Takže je důsledek stejnej, jako bychom vyšli ze 4 vznešenejch pravd.
Makej, makej, jdi do toho po hlavě a makej. Naděje umírá poslední.
Když už mluvím o naději, už jste si stáhli Aforismy? Ale notak - je to zadarmo, než se vám to začne líbit :-).

Je tam následující výrok. Dá se použít taky na kritiku buddhovské podstaty. Jednoduše:

Naděje je abstrakce. Tedy něco, co především není.