Máma je mimo mísu, táta sedí na mysu, amy doma a my doma všichni v zákysu.
Neplatí to ve spoustě
případů. Vlastně to spíš neplatí, než platí.
Je v tom naše snaha
ukotvit se ve světě, nalézt rozumové vysvětlení, když už ten rozum máme. Daniel
Kahneman uvádí, že si vymýšlíme ještě více. Vymýšlíme si, že nejen spolu věci
souvisí, ale také, že je za nimi hybatel. A tohoto hybatele hledáme zcela
nevědomky. Předpokládáme ho.
Nebavím se tady o
prokázaných souvislostech. Když žduchnu do auta, tak jej z kopce roztlačím.
Když nezapomenu na to zařadit neutrál.
Mluvím tu o
"tušených souvislostech". Když se třeba domníváme, že víme "jak
věci fungují", "jak fungují vztahy".
Uvědomit si, že
spousta skutečností se neděje z nějaké příčiny, je vyšší chlapecká myšlení.
Odstranit z hlavy
rutiny, které to hloupě furt a znova předem podsouvají našim úvahám, to je věc
disciplíny a mentálních cvičení.
Někdo to potřebuje,
někdo ne - to je jasné. Někoho zajímá, proč je blbej, jinej už je úplně jinde a
nepotřebuje to vědět. OK, ok, ok.
Je tady ještě jeden
typ myšlení. Mnohem zrůdnější. Slýcháme ho na různých seminářích new age, u
kartářek, a často také i u respektovaných proudů buddhismu.
Jde o účel. Když mi
někdo vypráví o vyšším účelu, jak to myslí?
Myslí tím, že nejen
existuje řetěz příčin a následků jako:
Obuju si nové boty. - Nejsem na ně zvyklý. - Zakopnu a poraním si palec.
Nemusím být prezident zeměkoule, abych pochopil, že tohle za ZÁKON příčinné souvislosti nemohu uvádět. Je to spíše zřetězení ne až tak moc souvisejících dějů. Nějak nastaly mnohem spíše, než že nastaly v důsledku.
Nevidět tam příčinu,
ač se nabízí, je mnohem ROZUMNĚJŠÍ, než si myslet, že když už jsem tu
souvislost uviděl, že tam musí být.
To jsme pořád u bludu
normální kauzality. Teď ke kauzalitě naruby.
Šarlatán obrací MOŽNOU
souvislost. Říká: "Nejen že existuje spojení, ale to spojení je odrazem
Vašeho já."
Každá teorie zrcadla
JE šarlatánství. Zlozvyk v nás obrací vše naruby a našeptává: "To souvisí
s tebou, podívej, nebýt tebe, nebylo by to."
Je to jako si myslet,
že budete potkávat pořád stejné lidi, dokud problém s tímto typem člověka
nevyřešíte.
Jistěže když problém
vyřešíte, už si těch lidí ani nevšimnete. Ale říkat, že na ně budete narážet
jako na houby po dešti, je nesmysl.
Cítíte tu hloupost?
Zvedá vám to ego! Jasně - "kvůli mě se dějou všechny ty věci". Proto
nalítáváme šarlatánům TAK RÁDI.
Obraz českého šarlatána, který zasluhuje náš čirý obdiv. Pomáhá. Léčí.
Lidi potkáváme
náhodně, nebo nenáhodně, rozhodně NE jako zrcadla. Máte k tomu jediný vědecký
důkaz? Nemyslíte si, že kdyby to platilo, někdo z vědecké komunity by se nestal
slavným, když by to ověřil? Proč nikdo takový není? Proč jsou v tomto ohledu
ukecaní jen šarlatáni?
Vývody
Pozor - nebavím se o
vztahové mechanice (o tom, co učí Cobb nebo Corneau). Vztahy náhodné nejsou,
zde opravdu opakujeme vzorce. Ale lidi FAKT potkáváme ne podle toho, jak se nám zrovna
chvěje dušinka.
Protože JE to šarlatánství.
A je nezodpovědné i od buddhismu, když kauzalitu stále vykládá jako základ
učení. 12-ti členný řetěz odvislého vznikání JE
přežitek. Ať zůstane tradicí učit se Buddhův výklad tohoto problému
(2.-3. Vznešená pravda), i některé další verze tohoto problému. Ale ať už to
zůstane pouze v rovině historické vědy o buddhismu.
Jinak nás buddhisty
totiž mohou klidně srovnat s kdejakým kultem Matky země, Orákula nebo
scientologů.
