15. 8. 2013

Kauzalita naruby

Statistik William Feller studoval, proč předpokládáme souvislost často tam, kde žádná souvislost není. Psychologové také objasňují, proč máme tendenci vše spojovat a hledat "viníka". Příčina má svůj následek - říkáme až příliš často zcela mimo mísu.

Máma je mimo mísu, táta sedí na mysu, amy doma a my doma všichni v zákysu.

Neplatí to ve spoustě případů. Vlastně to spíš neplatí, než platí.
Je v tom naše snaha ukotvit se ve světě, nalézt rozumové vysvětlení, když už ten rozum máme. Daniel Kahneman uvádí, že si vymýšlíme ještě více. Vymýšlíme si, že nejen spolu věci souvisí, ale také, že je za nimi hybatel. A tohoto hybatele hledáme zcela nevědomky. Předpokládáme ho.

Nebavím se tady o prokázaných souvislostech. Když žduchnu do auta, tak jej z kopce roztlačím. Když nezapomenu na to zařadit neutrál.

Mluvím tu o "tušených souvislostech". Když se třeba domníváme, že víme "jak věci fungují", "jak fungují vztahy".
Uvědomit si, že spousta skutečností se neděje z nějaké příčiny, je vyšší chlapecká myšlení.
Odstranit z hlavy rutiny, které to hloupě furt a znova předem podsouvají našim úvahám, to je věc disciplíny a mentálních cvičení.

Někdo to potřebuje, někdo ne - to je jasné. Někoho zajímá, proč je blbej, jinej už je úplně jinde a nepotřebuje to vědět. OK, ok, ok.

Je tady ještě jeden typ myšlení. Mnohem zrůdnější. Slýcháme ho na různých seminářích new age, u kartářek, a často také i u respektovaných proudů buddhismu.
Jde o účel. Když mi někdo vypráví o vyšším účelu, jak to myslí?

Myslí tím, že nejen existuje řetěz příčin a následků jako: 

Obuju si nové boty. - Nejsem na ně zvyklý. - Zakopnu a poraním si palec.


Nemusím být prezident zeměkoule, abych pochopil, že tohle za ZÁKON příčinné souvislosti nemohu uvádět. Je to spíše zřetězení ne až tak moc souvisejících dějů. Nějak nastaly mnohem spíše, než že nastaly v důsledku.

Nevidět tam příčinu, ač se nabízí, je mnohem ROZUMNĚJŠÍ, než si myslet, že když už jsem tu souvislost uviděl, že tam musí být.

To jsme pořád u bludu normální kauzality. Teď ke kauzalitě naruby.

Šarlatán obrací MOŽNOU souvislost. Říká: "Nejen že existuje spojení, ale to spojení je odrazem Vašeho já."
Každá teorie zrcadla JE šarlatánství. Zlozvyk v nás obrací vše naruby a našeptává: "To souvisí s tebou, podívej, nebýt tebe, nebylo by to."
Je to jako si myslet, že budete potkávat pořád stejné lidi, dokud problém s tímto typem člověka nevyřešíte.
Jistěže když problém vyřešíte, už si těch lidí ani nevšimnete. Ale říkat, že na ně budete narážet jako na houby po dešti, je nesmysl.
Cítíte tu hloupost? Zvedá vám to ego! Jasně - "kvůli mě se dějou všechny ty věci". Proto nalítáváme šarlatánům TAK RÁDI.
Obraz českého šarlatána, který zasluhuje náš čirý obdiv. Pomáhá. Léčí.

Lidi potkáváme náhodně, nebo nenáhodně, rozhodně NE jako zrcadla. Máte k tomu jediný vědecký důkaz? Nemyslíte si, že kdyby to platilo, někdo z vědecké komunity by se nestal slavným, když by to ověřil? Proč nikdo takový není? Proč jsou v tomto ohledu ukecaní jen šarlatáni?

Soutěž!!!! Pro Ty, kdož rozpoznali, kdo je autorem uměleckého obrazu platí 50% sleva na tyto moje básně. To je panečku výhra! Platí tedy, když se Vám budou líbit a budete chtít zaplatit, můžete půlku. Autora obrazu mi napište na G+, do diskuze, do emailu.

Zpět k textu:
Pozor - nebavím se o vztahové mechanice (o tom, co učí Cobb nebo Corneau). Vztahy náhodné nejsou, zde opravdu opakujeme vzorce. Ale lidi FAKT potkáváme ne podle toho, jak se nám zrovna chvěje dušinka.

Protože JE to šarlatánství. A je nezodpovědné i od buddhismu, když kauzalitu stále vykládá jako základ učení. 12-ti členný řetěz odvislého vznikání JE přežitek. Ať zůstane tradicí učit se Buddhův výklad tohoto problému (2.-3. Vznešená pravda), i některé další verze tohoto problému. Ale ať už to zůstane pouze v rovině historické vědy o buddhismu.

Jinak nás buddhisty totiž mohou klidně srovnat s kdejakým kultem Matky země, Orákula nebo scientologů.