29. 8. 2013

Kázáníčko - Méně je více

V buddhistické praxi čelíme sami sobě. Návyků a zlozvyků je v nás za ty roky více, než oblázků na plážích v Řecku.
Psal jsem o racionalitě, a o tom, jak uhlídat svého flákajícího se hlídače. Máme tendenci utíkat od správného, zoufale se snažíme vyhnout bolesti.

Uhýbání bolesti
Zapomněli jsme, jak voní vzduch, když fakt lapáme po dechu. Zapomněli jsme jak chutná voda, když je žízeň. Místo toho si dopřáváme. A měkneme. Jako kapitán Villard v Apocalypse Now. A mnohem nenápadněji.
Nevnímáme svoji erozi. Nechceme ji vnímat.

Nejvzácnější statek je přítomnost.


Ne spánek, ne volný čas, ne krásné chvíle s rodinou. Být v přítomném okamžiku. Neulítávat nikam. Jasně, možná je ještě lepší věc přítomné prožití krásných chvíl s rodinou. Někdo má zase raději krásné přítomné chvíle v Call of Duty.

Když držím superpevné břicho po 30 sekund, nastavím si stopky na mobilu a drtím to. K čemu mě nutí hlava? Nutí mě uhnout před bolestí, nebo povolit. Toto je zlý zvyk bolesti. Připomíná nám, že je něco v nepořádku, máme snahu ji vyřešit co nejrychleji. Kolikrát už jsem takto uhnul. A kolikrát mě ta mrcha hlava nutila usednout nad sebou a vzdát to. Fyzioterapeut Kolář mluví o snaze přežít za každou cenu.

Nedám svůj neživot zadarmo, budu se o svou nudu bít až do konce.

Neumíme dýchat, neumíme jíst, neumíme myslet. Neumíme se kontrolovat. Neumíme si poručit. Jsme horší než malé děti.

Jak to na nás mysl fintí
Jak to dělá ta mrcha mysl, že je tak úspěšná v oblbování nás samotných?
Rodiče od začátku nutí děti k okamžitým řešením. Dítě pláče a zvyká si na sebelítost, na to jak tuto zbraň využívat. Pohodlí je mekka. Jsme tak v bavlnce, až nevíme, co je to makat ani na 15%.
Onehdá jsem se setkal s názorem:
"Ty cvičíš v práci na záchodě?"
"Jo - protáhnu se vždycky rád. Mám pak lepší pracovní výkon."
"Fuj."


Co na to říct. Jako názor skvělého českého jogína Štědroňského (volná citace): "To jsem cvičil jógu 3 hodiny denně. Mému zaměstnavateli se nelíbilo, že se sem tam protáhnu i v práci. Tak jsem odešel z práce. Nechtěli mít šťastného, nestresovaného zaměstnance, který vydá za 2, protože má energii celý den. Tak jsem odjel do Indie."

Mysl to na nás fintí furt. Kombinuje jedy. Vodí nás na cukr, dává pocítit bič. Přemlouvá nás. Tu něco zapomene, tu si vzpomene, aby vystresovala. Zná milion způsobů.

Jak tomu čelit

Nevím, jak u vás. Já hledám svoji cestu. Zajděte si třeba na Millmana.

Méně je více - jádro pudla
Jsme rozmazlení podněty. Edge z U2 v dokumentu It Might Get Loud stojí v ásaně a kouká na něco na mobilu. Že je to prý jinak nuda.
Přesně o to jde.
Taky na to peču, protože mám dalších milion blbostí, které jsou zajímavější.

Aspoň dýchat
Když bych to vzal zgruntu znovu, což se občas vyplatí udělat, zvlášť když náhle máte čas, začal bych se sebenucením takto:
První týden jen dýchat. Cvičení je dvojí, vlastně ale brutálně komplexní.
  1. Naučí to dýchat, soustředit se na dech - teda když se vám to povede.
  2. Je to mentální výcvik jak kráva. KOLIK pokušení, kolik rozptýlení, kolik her hraje mysl.
Snažil bych se nedělat nic jiného. Toto méně je více je nejvíc.
Jen si to představte. Představte si, jak dřepíte na sobě a jak sami sobě uhýbáte. To je co nastane. Už tohle cvičení chce celého člověka, oddanost, pozitivitu, zarytost až na kost.
To teda bude dovča.

Jsou 2 koány, které s tím dost souvisí

Už jsi po večeři? Tak si umyj misku.
A pak ten ve filmu 2012, kdy láma přelije kalíšek, aby ukázal: kde je přeplněno - tam se nic nevleze. Ale vleze, slečno.

Musíme to mít na paměti před (ehm ehm) každodenní večerní meditací. MÉNĚ JE VÍCE. Bojujeme o střípek pozornosti. O kousek sebe.
  • Nebudu dělat blbosti, myslet na milion věcí. Nebudu složitit meditaci, nebudu přepínat mezi meditačními technikami.
To je první význam.
  • Druhý je méně zřejmý: Budu spokojený s výsledkem 5 nádechů bez myšlenky. To je co chci. to je ten střípek. Dokážu to zatím 10 peakosekund. OK. Ale dokážu to a ZÍTRA to prodloužím. Enlargement of presence.
Ještě jednou: méně je více. Méně je více. Méně je aspoň něco.
Zkouším tu pyramidu změny nestavět přes noc, protože ona pak vždycky spadne. Zkouším urvat malý kousek a udržet ho. Zkouším nezapomenout se. Nepřesrat se. Neochcat to.

A až jednou bude ta moje hlava stát opravdu na mé straně, to bude panečku masakr.