20. 8. 2013

O textování III

Upravování
Řeklo by se, že textař, který píše slova dříve než vzniká hudba, je na tom lépe než jeho kolega, který musí slova soustružit podle melodie.
Obvykle je stejně nutné slova upravovat, ne každý má k dispozici blues formu, jak Mišík u Kainara. Takže to s tím jednoduchým životem textařů, co jsou zhudebňováni, to není až tak žhavé.
Většina textařů dává přednost ne originalitě, ale aby text přesně seděl na melodii. Ti nejlepší to tam mají obojí:

Like a bird on the wire,
like a drunkard in some late hour,
i have struggled all my life
to be free.

(Leonard Cohen)

Flikování
V prvním článku jsem popisoval flikování.
To zní hodně hanlivě. Flikování ale znamená pouze neoriginální řešení problému. Beru to tak, že mám několik nápadů v písničce, několik opravdu zajímavých slovních spojení, zajímavý námět. A pak mám nějakou tu vatu a oslí můstky.

Někdy se dny zdají být jako bedminton
pinkaná sem a tam a strašnej shon,
všeho je málo, nebo mnohem míň než má.


První dva řádky jsou fajn, srozumitelné. Třetí to rozmělňuje, ale perfektně pasuje do melodie, tak jsem ho tam nechal. Třetí řádek JE flikárna, protože jsem neměl co říct, nevěděl jsem "jak dál". Jen jsem si melodii v duchu broukal, až mě napadlo něco přibližně jak tam nakonec je. To jsem pak "soustružil" do výsledné podoby. Řídím se rytmikou melodie. Spoléhám na to, že to pak už nějak zazpívám, a že se tomu obrousí hrany. To dělám tak, že písničku někomu hraju a u stydlivých míst se zastavujeme a diskutujeme to. Obvykle není řešení příliš daleko, stačí vyměnit slovo, kousek fráze.
Ovlivňuje to sílu textu. Každé flikování sílu textu oslabí, rozmělní údernost.

Přivinutí posluchače na hruď
Posluchač má s tím textem mírný problém - "neví o co jde". Není to úplně jasné. Lidi to mate. Narozdíl od autora a jeho nejbližších píseň poslechne JEDNOU. Když jej nezaujme, už si ji nikdy nepustí. Nemá šanci proniknout k tajům a rafinovaným finesám.

Svítá, koutky úst ti jen cuknou
a je zas zítra.


Tohle je matoucí trochu méně, ale pořád - lidi se musí rychle přenést do světa toho textu. Je tu mírná abstrakce. A sice ta, že předpokládám, že každý má ta rána cca stejná a někdy si už podobně povzdechl. To JE náročné. Lidi mají raději jasná poselství.
Neposlouchají písničku proto, aby u toho museli namáhat mozek. Jo - u Nohavicy to tak dělají. Jenomže Nohavica je odmění genialními pointami.
Takže řešíme 2 problémy - rychle dostat posluchače do příběhu písničky a neházet mu klacky pod nohy, ať se nemusí moc namáhat.

Když mě brali za vojáka,
stříhali mě dohola.

(Nohavica)

Masakr. Hned víte, kde jste, hned soucítíte, hned se vciťujete.