8. 8. 2013

Úvod do prastaré hudby - Bob Dylan

V roce 2006 jsem psal sérii článků o staré hudbě, hudbě 60. let. V rámci okurkové sezóny to tady máte. Protože teď intenzivně dávám/nedávám dohromady revival Boba Dylana, zveřejňuji tu tenhle článek jako první.

Bob Dylan - je-li někdo na netu přítomnej od začátku a v pořádnejch kvantech, je to tenhle strejda.
Jak s ním začít? No má toho na kontě docela dost - cca 40 alb, spoustu živých koncertů, moře bootlegů. V rámci toho kila sraček. Platí, že lépe nestahovat Boba celého.
Jde o ne zas tak starou, ale přesto muziku dost vyšlou z módy. Když budete poslouchat, spíše doporučuji aktivní poslech méně věcí, než to nacpat do ipodu a toulat se s tím MHD. Možná stojí za to si uvědomit souvislosti, číst k tomu text, nebo nějaké dobové reálie.
Bob není tak přístupný jako Elvis, byť v jednu dobu se zdálo, že Krále z trůnu vytlačí. Pak přišla nehoda na motorce v roce 1967, děti a Dylanův zájem o rodinný život, namísto zběsilého a tak přitažlivého hipsteření.
Ale od začátku. Kde bych začal? Písněmi, pak pokračovat k albům. Je to jen doporučení, podobných keců existují na Internetu desítky, tak mě pls neberte za slovo, když se Vám něco nebude líbit, věřte, že je vždy ještě TUNA, co se Vám od něj líbit může.
Like a Rolling Stone - Highway 61 Revisited
Jak jinak. Singl co trvá 6 minut? Dylan byl ten kdo donutil rozhlas hrát "podstatné" písně. Uvědomte si rtuťovitost zvuku, excelentní kytarový part. Rollin' Stone Blues je píseň Muddyho Watterse, podle které se nazvali Rolling Stones, i ten časák. Tato píseň na ni moc neodkazuje, je to jen takový velmi jemný fórek.
Obsah? Hipsterská dospělost. Náhlé procitnutí do toho, že kámo - nikdo se o tebe nepostará, nejseš malej, tak šlapej. Po Time Square, někde kde si půlnoční kovboj vydělává nějakej ten svůj ušmudlanej šesták.
Je tady hodně z beatníků, kdo nečetl Na cestě, nikdy se nedozví, o co jde. Co ty divné obrazy, warholovská atmoška - nepůsobí? Ani ty hammondy? Že je to ohrané? Ale ale - právě v téhle písni tu fintu vymysleli (resp. obšlehli od Animals). Jestli nemusíte Bobův hlas, pak zkuste verzi od Rolling Stones ze Stripped. Ale kdo preferuje Jaggera před Dylanem, do pranice a upřímně - Bob v té době zpíval excelentně procítěně, Jagger byl vždy spíš o póze.
Jsou lidi co nemají rádi Bobův hlas, to "mečení". Ehm. No jo, slyšeli už o Tomu Pettym, Ozzy Osbourneovi, Axlu Roseovi? Kde asi vzali svůj výraz.

I Want You - Blonde on Blonde
I Want You je ukázkou toho, že Bob je skvělý muzikant a skladatel. Ty linky, postupy. Je to dost tradiční a finty už člověk všude možně mohl slyšet i předtím (např. stupnicové vyhrávky). Ale ta lehkost s jakou plynou do uší, věc hodně náročná na sehranost kapely. Je to singl jak vyšitej. Milostná písnička, trochu sexuální podtext, ale hlavně hravost a radost. Tohle si prostě nelze nezamilovat.


Po' Boy - Love and Theft
Jestli snesete trochu té kytarovkové pop balady, tady je modernější Bob z roku 2001. Našel jsem jen cover, originál zkuste stáhnout od jinud. Téměř filmové představy, které se derou člověku do hlavy, humor, sebeironie ohledně stáří, nadhled. Skvělá aranže, lehounký vítr v hlavě. Hlas už je pravda hodně bluesový, hodně starý. Ale skřípe jako stará hodně drahá rozvrzaná židle.

Lay Lady Lay - Nashville Skyline
Pořád problémy s hlasem? Bob uměl zpívat jako Elvis. Tohle je nádherná píseň o svádění. Později ji hrál i jako ostrou halekačku, výzvu. Sranda KOLIK různých emocí člověk v sobě najde v pár minutách pouhého poslouchání. A nemusí to být verze od Ministry, co člověka přitáhne k tomu slyšet originál. Lahvinka červeného, a úvod do Nashville Skyline. No jo, country už podle názvu.

Mississippi - Love and Theft 
Píseň o půl roku dříve natočila Sheryl Crow, která Bobovi dělala předskokana. Pakliže se Vám její verze zdá otravná a nudná, zkuste originál. Úžasně krystalický zvuk. Kytary se intuitivně doplňují. Jeden motiv, říkáte? Ale jaký. Není to o linkách, i když ty jsou moc fajn. Stupňované napětí, chod po stupnici - což je podobné Like a Rolling Stone, hm - vítejte do světa vzájemných odkazů. Dylan odkazuje sám na sebe a vytváří úžasné dílo. Vaše vzpomínka na náladu jiné písně, provázanost. Někomu nevyhovuje nudle v krku, laryngytýda. Ale emocionální účinek je úžasný. Text není nijak perfektní. Kaleidoskop dojmů je perfektní, toto je obsah, naplnění, krása, radost ze života, byť je zpěvák smutný, má blues. A jak tu jede rytmika? Jednoduchý klenot.

You're a Big Girl Now - Blood on the Tracks
Zcela jiný zvuk, pouhé kytary, rytmika jako vzdálený doprovod. Toto je píseň o ztrátě lásky. Z textu sere kdejaký Hansard magi v kostkách. Tohle se nedá. Jak to ten člověk dokáže - vloudit se Vám do hlavy, nejen tak že tomu věříte, ale tak že žijete to jeho. Fakt. Bez klipu, bez vizuální stránky. Tu ve Vás probouzí "vrabec na římse", dialog mezi vypravěčem a dívkou co odešla, ach jak smutné. Je to ne-macho? A sakra, ať už se jdou všycky ty důstojní Hemingwayové bodnout. Toto je kondenzovaná bolest, která se prožírá do krásy. Katarze poslední sloky. Samozřejmě - člověk si musí poslechnout celé album aby pochopil o co jde. Hint: V roce 1974 probíhá žije Dylan v separaci se svojí ženou. Ale to není podstatné. Písně z tohoto alba jsou univerzálně platné. Důkaz toho, že bolest jednoho může být bolestí všech.

Apple Suckling Tree - Basement Tapes
Obskurdita? Prdel? Domácké muzicírování, tatíci sedící na zápraží a třískající do lžic. Tohle je demáč. Neskutečná zábava. Levon Helm na bicí - chápete tu linku dopodrobna? Ten shuffle? O čem je text v druhém plánu? Ty nástupy chytáte?

It's All right, Ma (I'm Only Bleeding) - Bring It All Back Home
Tak pozor, trochu méně zábavy. Prazáklad RAPU, chrlený text, semleto vše, ohromná báseň. K tomu ta verze od McQuina v Easy Riderovi. Neskutečná souvislost. Musíte aktivně poslouchat text, rozumět mu. Bože. Takto žijeme, toto jsou naše předsudky? Toto je možné v písni? Kdo to kdy dělal takto intenzivně? 

Cohen? Kdy? Waits? Waits je fabulátor, tady to máte na dlani bez obezliček. Young? Moc úzce zaměřen, Ohio je konkrétní a ne odpovědí na tohle. 

Public Enemy? Asi jo, na prvním albu. To samé RATM, kde by byli RATM bez tohohle songu. Levičáctví? Ale ne. Rozplývající se ideály spokojené americké rodinky 50. let. na tomto albu je Dylan mezi Ginsbergem a McCluerem (jako na této fotce).

Cold Irons Bound - Time Out of Mind
Složitější postupy, bezva basová linka, nálada jako ve vězení. Klopýtajíc v železech, kolik toho ten člověk říká a JAK to říká. Temná bluesová vypalovačka. Štěkající kytary. Walls of pride are high and wide.

Just Like a Tom Tomb's Blues - 1998 - The Bootleg Series Vol 4 - Live 1966 - At The Royal Albert Hall CD2
Živáč z roku 66. Definice punku? Nejlepší píseň všech dob? Haha, tu si nechávám v zásobě. Ale toto je pecka, která snad zněla v hlavě McLarena, když vymýšlel Sex Pistols. Jak se nabažit toho zvuku, toho LSD ve vzduchu na pódiu s divokými The Band a neskutečně PRAVDIVÝM Dylanem? Celá tahle deska je totální nářez. Nojo, nemá to ten zvuk dnešních živáčů, ale jaký feeling to má. ENERGIE. Poslouchat totálně nahlas.

Visions of Johanna - Blonde on Blonde
Tohle je diamant všech marihuanových poutníků, gejzír křehkosti, neskutečná dostávačka. Pomalu, potichu, v klídku. Furt ty samé sloky. Co tam dělá Johanka? Proč a jak. Je vypravěč ten kdo svádí, voyeur, někdo kdo o tom slyšel, nebo kdo? Kdo je ta ženská? O čem to je, v které mysli to jsme současně - v Bobově, u Johanny, vypravěče, co?

A to je v celé písni příšerně rozladěná kytara. Neříkejte, že jste si nevšimli. To je pan Robertson.

Uff, máte to za sebou.
Alba, nejlépe si to pořídit v tomhle pořadí:
  • Blonde on Blonde (zkouřit se a dát si to dvakrát na kvalitní sluchátka)
  • Time Out of Mind (test, jestli snesete "starého" barda, chce to texty k ruce a trochu meditace)
  • Highway 61 Revisited (ostrý zvuk, "hippie album", něco lze přeskočit, někde se zasmějete jak je to nádherně mile pitomoučké, ale je tam dost věci co dostanou)
  • Blood on the Tracks (máte-li zlomené srdce asi by to mělo být č.1 tady na listu, jinak ten zvuk není nic moc - obsah je podstatný, co jak a proč říká, souvislosti, vrstvy)
  • Modern Times (relativně nové album, nádherný zvuk, sranda jak producenti stahujou "úžasnou" bobova linku piána)
  • Freewheelin' Bob Dylan (jestli Vám tohle zahřeje srdce, pak mi budete spílat, že jsem Vám vlastně všechny ty nejlepší písně zatajil)
  • 1998 - The Bootleg Series Vol 4 - Live 1966 - At The Royal Albert Hall (opravdová bomba, jedinečná věc, autenticita, živák z těch nejlepších, nejvíc zdrogovaných let).

Pak už si většinou lidi pořizujou komplet diskografii.
Hint1: Škrtněte 80. léta.
Hint2
: Marihuana helps. Good marihuana always helps.