23. 10. 2013

William Gibson - Rozpoznávání vzorů (recenze knížky)

W. Gibson definoval na začátku (!!!) 80. let myšlenku Matrixu a myšlenku kyberprostoru. Jeho román Neuromancer považuji za skvělé dílo. Nadčasové, objevné, vizionářské, plné trojrozměrných hrdinů a netriviálních zápletek. Rozuzlení je famózní.
Pak se Gibson léta pokoušel úspěch Neuromancera zopakovat. Nepodařilo se, kvalita románů šla dolů.
Otázka zní, jaké to drogy bral buď když Neuromancera psal, nebo jaké začal brát po jeho úspěchu, že se mu nepovedlo kvalitu knížky zopakovat.

Román Rozpoznávání vzorů je relativní novinka, knížka vyšla jako reakce na bombové útoky na WTC.
Nejde o sci-fi. Zápletkou je vize marketingu budoucnosti. Gibson neodhadl dobře úlohu mobilních telefonů a mobilních dat. To skřípe v románu nejvíce, byť má problém s vymezením věku hlavní hrdinky.
Jednou jí je odhadem do 25, jednou jí musí být nejméně 30 (prý si pamatuje rok 1989 v Berlíně).

Neuromancer byl dokonalý, tady jsou zápletky jednodušší, jde spíše o špionážní téma, které převažuje nad tématikou budoucnosti obchodu s ropou a médii. S tématikou médii si Gibson hraje od začátku tvorby. Idoru byla ze stejného ranku, byť v scifi kulisách.

spekuluji, zda je román suchý záměrně a reflektuje svět podobně jako Flaubert. Scifi je přitažlivé, tohle až na brandovou alergii hlavní postavy v podstatě neobsahuje nic nepravděpodobného.
Vize Echelonu jako nástroje NSA, který špehuje v románu veškerý internetový obsah se ukázala pravdivou. Pan Snowden to vynesl na světlo a jeho vláda mu jde po krku.

Tohle je přesné a Gibson to předvídal už v roce 2003. Super. Fascinující je také popis fungování psychologie nákupu a značky. Hlavní hrdinka je specialistka na posuzování loga firmy. Logo prodává a značka je ta věc, která vytváří zisk sama o sobě. Nic není přesnějšího, když vidíme jak se denně některé značky devalvují, jiné se objevují. Manipulace spotřebitelem je věda.

Gibson netušil budoucnost sociálních sítí, ale náznak přímého marketingu via "přátele" a známé se u něj objevuje v podobě šíření memů.

Na Gibsona platí Hemingwayovo: "Se spisovateli se po prvním románu něco stane." Nevím, co se stalo panu Gibsonovi. Je to znát z každého odstavce. Vizuální vjem děje vzniká, člověka to už ale nebere za srdce.

Škoda. Přesto Gibsona nepřestanu číst. Mám jej spojeného se Státní věděckou knihovnou v Ostravě, snil jsem o jeho světě tak často, že se postavy z  Neuromancera objevují i v mých snech. Jen ten dojem zopakovat. Kdoví, jestli se mu to s některým dalším románem podaří.