1. 11. 2013

Je třeba dělat to, co je třeba

Včera jsem se potkal s muzikantem, který má kapelu a štve ho, že basák není na úrovni. Necvičí podle metronomu, myslí si, že je dost dobrej - tedy neslyší vlastní chyby. Hraje hlouposti a nedrží groove.
Byl jsem před časem na koncertě téhle kapely a kapelník má pravdu. Ten kluk je ZA pulzem rytmu. A to je u basáka zlé.

Je třeba dělat, co je třeba. Je třeba toho člověka vyhodit. Kapelník mi vyprávěl, že jeho klenot - kytarista, motor kapely - na basákovi lpí. Kytarista by měl taky pochopit to samé: Je třeba dělat, co je třeba.

Teď o mě. Začínám cvičit zpěv, je to už několik dnů, co brzy ráno vyju na měsíc. Vyhýbal jsem se tomu LETA. Spoléhal jsem na druhé méně a méně, dnes tvořím vše já, a s tím jak jsem šel nahoru a byl pořád méně a méně člověkem podobným tomu basákovi, objevili se kolem mě lidi, které to se mnou baví.
Špatní muzikanti hrají se špatnými muzikanty. Dobří s dobrými. Tohle do sebe nádherně zařezává. Proto je klíčové dělat, co je třeba. I když nás to bolí, i když to "není košer".

Jsou občas věci na nichž ustrneme. Neposouvají nás, naopak topí v nějaké zlé tůni. Někdy si nechceme připouštět ustrnutí. Stejně jako ten basák neslyšíme, protože nechceme slyšet. Odstraněním překážek půjdeme dál velmi rychle.

Špičkoví muzikanti jsou tam, kde jsou, protože udělali, co bylo třeba.
Když poslouchám Johna Mayera, vím, že cvičil "holisticky". Je to z toho jasné. Umí věnovat aktivní pozornost dvěma a více linkám. Je schopen na úrovni své mysli triku, který skoro nikdo neumí. Hendrix to neuměl, aby bylo jasno. John Mayer je v tomto dál. Mnohem dál.
Je jasné, že hodně cvičil. Ale není to o prstíkách, nejde o to, aby uměl zahrát stupnici hrozně rychle. Zahraje ji přesně. A nejen to. Victor Wooton říká, že bychom měli přijmout vlastnosti za své ještě dříve, než se je naučíme. Přijmout je a nezačít tou pochybností v sobě, která vede k rutině drilu a k tomu, že se vidíme jako méně cenní.

Proč bych neměl umět slap? Protože jsem to necvičil X let? Protože nevím, jak se pohybuje zápěstí proti strunám? Vnímat pumpování dlaně, vizualizovat ten pohyb, a je to. Jaké problémy s přesunem zápěstí, s uvolněním? Až se vyskytnou, tak problém vyřešit. Udělat, co je třeba. Nedělat si problémy a nacházet řešení.
Když vycházíme z pozitivity, mažeme vliv dětství, vliv cukru a biče, který nás drží u zlozvyků. U hloupých rutin, jistě mají rutiny cvičení SMYSL. Vedle nich jsou ale rutiny, které nás drží zpátky.

Zopakuji Buddhovo:
"Ty víš, co tě drží zpátky, a co tě posouvá vpřed."

Uvědomil jsem si sílu zlozvyku dnes ráno u jógy. Jóga je meditace dechu v pohybu těla. Něco v tom smyslu. Jóga není o tom myslet u toho na práci nebo na cvičení na kytaru. Jóga je o prožitku těla a o správném mindsetu - naladění mysli. Vše je o správném mindsetu.
Je třeba dělat, co je třeba. Nebýt hlavou v pejru. Tohle je zenové sjednocení. Cesta. Jednota snahy. Ale vyšší princip je ono: Dělat, co je třeba.

Tak třeba v písni Ledová, co dělám s Vojtou Jelínkem. Jsou tam 2 velmi těžké pasáže, kdy se vracím k základnímu riffu. Když to ošidím a "dám si tam pauzu", tak to nikdy nebude ono. Zůstanu tím hloupým basákem, který nedělá, co má. Hrál jsem tu píseň na pár koncících, a to mě děsí - ony 2 pasáže jsem hrál vždy špatně. Snažil jsem se neslyšet. To je zlo. Přesírání sebe sama je zlo. To mě drží zpátky.