27. 2. 2014

Franta Fuka je borec!

Franta je borec. Nejen, že má správné názory na pokoutní esoteriku, ale také inovuje piáno.

O tom, co jeho přístup znamená pro nás, omezené trapiče klaviatur (nevirtuosy), bude můj příspěvek.

1. Klaviatura podle mě potřebuje nějak odlišit "kde zrovna jste". Podobně jako má klávesnice na počítači každé f a j označeno výstupky. Zlepší to orientaci. Třeba bach každé C označil červeným puntíkem. A každé géčko by mělo být hnědé. to s ohledem na kvalitu piva Gambrihnus.

Tohle co jsem tu napsal původně je nepodstatné, proto to škrtám:
Myslím si, že je fajn začít na Frantovo piáno hrát, zvlášť když člověk používá Ableton Live, nebo podobné moderní audio multitrack recordery. ZJEDNODUŠUJE TO SVĚT. V Live můžete tóniku posouvat tam a zpět, nezávisle na tom, jestli máte normální klaviaturu nebo třeba tu Frantovu. Software a hardware (v tomto případě klávesnice) se nádherně doplňují.

2. Klasické piáno MÁ vyčerpány riffové možnosti. riffem nazývám originální linku, kterou "náhodou" nebo podvědomě vytvoříte. Nejznámější riffy jsou na kytaru, ovšem TADADADÁ od Beethovena je klavírní riff, který je snad i známější než Smoke on the Water.
Nová klávesnice skýtá nové možnosti. Hmátnete "postaru" a bude v tom něco zajímavého.

3. Podle mě (teoretizuju) Frantova klaviatura umožní skladateli více tvořit "v hlavě". Bude jednodušší zahrát myšlenku. Zvyknete si na TYP akordu, který se hraje všude stejně ve dvou variantách - od černé a od bílé klávesy). Naučíte se dur, mol, zmenšený, podivný akord a naučíte se, jak zní. A tohle jednoduše vytáhnete z hlavy a zahrajete, při jakékoli příležitosti JEDNODUŠEJI, než na starém pianu.
A to je úžasný progres. Například v improvizaci budete king.

Gratuluji, pane Fuka, jste můj hrdina.