25. 2. 2014

Kousky I

Kousky jsou drobky ze stolu. Mám pár rozepsaných věcí, a tohle nepatří ani k povídkám, ani k básním. Spíše jde o hříčky a malé útvary. Budu to tady vydávat retrospektivně, tedy od současnosti do minulosti. Očekávejte do deseti dílů. Pak to hodím do pdf a do formátu pro čtečky.

Únor 2014

O nikom nemohu prohlásit, že bych jej miloval. Ale když to chce tak zoufale slyšet?
*
Vraždy
Vraždu v tomto kraji trestají zvlášť krutě. Po letech ovšem není možno říci přesně, proč. Soudní systém je jistě prohnilý a skuteční viníci unikají.
Každý je sebou zle vinen.
*
Zahlazení
Pokyvuje hlavou, se vším, zdá se, souhlasí.
Stopy ve sněhu po něm zahladí další sníh, takže nezbyde nic.
*
Slušnost kompenzuje nešťastné dětství
"Takhle se nemůže chovat slušně vychovaný muž." řekla, ale on byl připraven a otočil se k ní, v ruce břitvu.
*
Chápu správně, že je Nohavica povznesen nad psaní poezie?
Nebo znehucen naivitou?
*
Tys dovedla vždy zlomit mé srdce, proto jsi mi nejdražší ze všech. Nejvíce se kořím naději v tebe, protože ji vůbec nepřipouštíš.
Stával jsem ve větru na hrbu kopce, kde je kamenná zídka. Tvé vlasy vlály, jako tužidlem napjaty směrem k západu. Od jihu jsi kráčela do kopce ke mě.
Doufal jsem, že jednou zemdlíš a podlehneš.
Leč mezitím jsme zestárli a zbývá nám jen lítost.
Dívám se do tvých vrásčitých očí a nejen že nenacházím lásku, nenacházím ani tebe, tu svůdnou dívku.
Tak dospěli jsme k smíření.
*
Zemljanky
V zemljankách jsou smutné duše, které už ani nevylézají. Třesou se nespravedlností světa. Mají hrboly vtisklé do nadočnicových oblouků z toho, jak tam tlačí prsty noc co noc, a přemýšlejí. Úděl je jasný - vydržet do konce.
Jenže kdo vydrží nelaskavost ostatních, když ji sám bytostně potřebuje? Jistěže i právě proto již dávno sám nenabízí.
Ale nenabízí skutečně?
Když vyleze ze zemljanky, je někdy nebe modré a ptáci cvrlikají.
Mlčenliví jdou Zemljankané a povzdechávají si. Jsou jich proudy, proudy jako řeka, proudy jako dálnice mravenců.
Nemluví spolu. Jen mručí. Mručí a schovávají svá světélka mysli za hrbolatým, zkormouceným čelem.
*
Smutek zjemnělých mláďat

Někdy jsou pole plná deště.
Z oken téměř nevidět na les.
Statkář odjel někam do Peště,
a madam slaví ples.

Hajný je švarný, správce bezvousý,
já v koutě hraju si s figurkami.
Večer slýchávám, jak kdosi ji rdousí,
ale to asi zdá se mi, mami.

A Statkář přijel, vržou sanice saní.
Prst podá mi a jde hned spat.
Na řece každým dnem přijde tání,
zelený bude zase sad.
*
V sobotu ráno
V sobotu ráno, nežli se rozběhnou sekačky,
je dávno každý nasračky.
*
Vědomí smrti
drtí.
*
Nevím, jestli už to v tej angličtině nemaj'
Relationshit.
*
Nad čajem a kávou
Vzpomeň si, že byly děti, co se neseznámily přes drogy.
Dodnes tam sedí nad čajem a kávou.
Nebe plné hvězd je plné leda sraček.
Srali jsme na to, tak slušní, típaje šušni o límec druhého, aby si nevšim.
A doma co, doma jsme našli ty šušně a zasmušile, šli jsme je obrat na pavlač.
Tak co jsme zač?