13. 3. 2014

Kousky II

Kousky jsou drobky ze stolu. Mám pár rozepsaných věcí, a tohle nepatří ani k povídkám, ani k básním. Spíše jde o hříčky a malé útvary. Vydávám to tu retrospektivně, tedy od současnosti do minulosti. Očekávejte do deseti dílů. Pak to hodím do pdf a do formátu pro čtečky.

Prosinec 2013 - Leden 2014

Přistihl jsem se, že píšu
a nevnímám, co piju.
*
Ne že by básně byly zen.
to ať si je lukostřelba, či motorkářství.
*
Zelená je tráva.
Jako ta mě vždyprostupující blbost.
*
Jako vždy, zasranou máš pravdu.
Vpředu, ve středu, i vzadu.
*
Zlatistvý úsvit
se na střechách skví.
Co se dnes dozvím
v sadu o broskvích?
*
Veškeré štěstí ti dává
cesta pravá.
Meditaci mám lepší,
když je před ní káva.
*
Přecevzetí

Budu vegetarián
a vůbec ne pijan.
V Boha začnu věřit,
ve svém srdci vřít.
Udělám první a každý krok,
inu, povíme si - napřesrok.
*
Nebe je vlhké,
bude to věkem.
Slzí.
*
Chovej se ke mě špatně

Chci vědět, jací budem po pár letech,
jak si budem lízt na nervy,
jak moc mě budeš nesnášet,
až budu šukat kurvy
a vracet se domů nalitý, abych
tě překotil bez předehry.
Začneš nenávidět mé ruce.
Ty, které teď tvrdíš, že miluješ.
*
Nadrženost se nepromítá do nadrženosti

A jak bychom byli rádi, kdyby to lineárně
spělo k vystříkání.
Leč marně se soužíme, že nesouložíme.
Uvolněnost k večeru pomůže, paradoxně
jsme víc chlapi, čím míň jsme zvířata.
Pak jim to zkoušíme spočítat, až křičej,
ale to jim vlastně hraje do noty.
Dopiče.
Začneš mít pocit, že celej svět je udělanej TAKHLE.
*
Spousta takzvané moudrosti

Vyjdeme z toho, že properem' život,
nebo lásku, nebo ženy, nebo čest.
A vrazíme tam pinďu, vrazíme tam pěst.
Pak kouknem, jak se po nárazu houpou.
Pojmy, kecy a předsudky.
Trochu s tím zamícháme,
a už je taháme - kluky králíky.
Jednoho podruhém a
pěkně je předvedeme.
Trochu nám to dá smysl,
trochu to načutne.
Vždy dobře zní:
"Je-li to Bůh jež dává
a je-li to Bůh jež bere."
Nebo příroda,
nebo svobodná vůle.
Nebo doprdele cokoli tě zrovna napadne.
*
Je mi zima tady na kopci
Vezmu si peřinu.
*
Dovedeme teď už konečně být sami?

Vzpomínky drží šos obavám o budoucnost. Z toho šosu ale kape. Takže jsme vodníci, co se vrací k svým podvodům a sami sebe obelháváme znova a znova, jak to tehdy a onehdy bylo super a potlačujeme traumata, jako by nikdy nebyla.
A co jako s tím? Víme, že nepřekročíme vlastní stín. Vrhá nás to zpátky do válce pod splavem, kde už tolika let lapáme po dechu.
Způsobů jak nežít je mnohem víc, než ono omílané rodinné štěstí, či sex-drogy a rokenrol.
*
Budu něco dělat

Čas od času spolu diskutujeme.
Většinou lomíš rukama, kdy že už přestanu
s promiskuitou a ubližováním holkám.
Ptáš se mě na plány do budoucna.
Zásadní otázka: "Vím co chci dělat?"
Vím leda prd.
Vítězství je na tvé straně, příteli.
Seru na to, co budu dělat.
Něco přeci dělat budu.
Zatímco ty děláš
bubu bubu bubu.
*
Vnější znaky

Noční motýli připomínají smrt.
Leda prd.