25. 6. 2014

Zveličování utrpení v buddhistické teorii

Utrpení je solí života. Nebo krví? Nebo chutí? Mistři říkají, že chutí.
Západ je rozumný a filozofie tu cca před 100 lety dospěla k nepojmovému myšlení.
Tak 100 let vymýšlíme vymyšlené, a s exodem tibeťanů, díky beatníkům a Beatles v Indii se dalších 60 let učíme nahlížet na dualitu myšlení a přírody po východním způsobu.
Západ je rozumný. Vědecký, i když můžeme mít kila výhrad k sociálním pavědám, svou sílu ukazuje i tam a i ve "vědách" humanitních. Západ má za sebou mnoho reformací myšlení. Kolikrát rozbil napadrť svá stará myšlení.
Přestože máme své věčné předsudky jako idea duše, Ráje a smrti jako vypnutí televize, s východními předsudky si radíme možná lépe než nějací ti Číňani.

Střízlivost a nedůvěra ke kecům nás vede k ušklíbání se nad pojmy jako karma, gaia, znovuzrození, bardó.
Znalost naší rafinované filozofie během minuty rozpráší koncept buddhistické příčiny a následku.

"Nic takového není," usmíváme se.

Stejně tak úhelný koncept Buddhova učení o utrpení prohlédneme během sekundy. Vždyť se tu manipuluje pojmem úplně bez skrupulí. Hození všeho na hromadu jako utrpení/ulpívání (tršná) znamená absolutizaci utrpení, a tím z toho lze uplést desítky různých bičů, kterými různí východní mystici různě práskají už 2600 let. V jádru učení je jeho zrnko desinterpretace, ať se Buddha snažil být jasný co nejvíc.

Jak čtete víc a víc textů, dostáváte se k autentickým pramenům, zjistíte, že tyhle (des)interpretace jsou FAKT špatným pochopením, nebo záměrným nepochopením. A zase to potvrdí původní skepsi k zobecnění utrpení jako chutí bytí. Rozprava o Roztočení kola života JE alegorie. Její jasnost a přímá cesta k Vaší zkušenosti však s nějakými pojmovými fintami nemají co společného. Lze se smát máhájáně, jak spřádá kraviny o bóddhisattvech, aby puberťáky chytila na vějičku stejně jako naše slušné dívenky chytá na vějičku svatosti takové Quo Vadis. Přesně to je důsledek toho, že se každej (jako já) snaží být v interpretaci co nejchytřejší. Máhájána chce být nejhustějším učením. Zen je nejhustějším učením. Můj guru je největší borec. Můj styl tygřího drápu je lepší než tvůj styl medvědí tlapy.

Význam původních textů a poselství v nich je o přímosti, ne o pojmových čachrech, co najdete ve výkladech. On to nikdo nečte, protože je to napsáno nudně z dnešního pohledu. Doporučuju tohle zhuštění. Vynechává tam to opakující se, co indové používali jako berličku paměti. Jistě by to šlo proškrtat o některé další opakující se pasáže (z hlediska popkultury hodně "nudné"). Přijde mi, že i tak je to krok tím nejlepším směrem.