17. 1. 2015

3 povídky včerejší noci

stařec a hoře

on se jen posadil na bortu, viděl borovice, jakpak se zachvívají.
slunce pálilo a voda byla neskutečně modrá. pomalu se otočil, jak se na stolku rozplývalo mango.
pominul to, a to slunce pořád hřálo. viděl své staré ruce. žíly mu naběhly tolika lety předtím a teď se tam skvěly, buďto moudrostí světoběžníka, nebo jenom tak - stařeckostí.
Dívka se zavinula do osušky a usrkla z gintoniku.
nevěnoval jí tolik pozornosti, kolik by chtěl. neuměl to. věděl, že to neumí. byl pořád mezi pochybou, limbem, ožralostí a úporným pocením z toho slunce. nebyl s to vnímat její rty, natož zadeček a neskutečně pevná ňadra.
Sešel do podpalubí. Penis mu nabíhal a on si raději dal panáka vodky.
jakási zkušenost. jakési příliš známé rozechvění se jej dotýkalo.
díval se do zrcátka nad toaletním stolkem v kabině. nuceně se usmál.
vyšel na palubu a rovnou skočil do klidného moře.
byl to šok a on jej vnímal jako tolikrát předtím. vnímal jej jako úplné ochrnutí, které nicméně odeznívá.
vyškrábal se k žebříku. dívka zazívala.
čvachtal po hladkých parketách, než našel ručník. otočil se. usrkávala a prohýbala se pod náporem slunce.

daleko v přístavu končil večer a jeho kamarádi se rozcházeli. každý zapadal do své role, aby zapadl do své trudomyslné, určitě zcela jistě šťastné domácnosti.
nebyl si vědom jediné chyby. měl problémy se ženami. už léta vyjížděl z přístavu sám jako Stařec tolikrát na ryby bez jediného doprovodu. každého by překvapilo, kdyby nějakou měl.

pohladil ji po vysušených vlasech. zasmál se, když ona zasmála se. masíroval jí šíji a ona vrněla. jedním pohybem uťal tu bolest, všechnu tu bolest uťal. líbal ji mrtvou na stále horká ústa od zapadícího slunce a viděl jak kapky na bradavkách trnou.
sám žhnul, žhnul, a vychládal.

do přístavu se vrátil s nocí a měsícem a rozvažoval, jestli calvados, nebo nějaký míchaný drink, než mu svět konečně v poklidu dovolí usnout.


Nikdy jsem neslyšel říct ženu "ano"

Tak jsme se opili s tím super mega bugr týpkem a slyšíme sami sebe, jak sýpem a on už něžně chrupká, aby pak propuklo peklo a Robert začal opravdu chrápat, načež se k němu Soňa přitulí a mě naběhne úd.
Ten ochmelka má v lednici ještě 2 nenačatá piva a já se tam odplazím, odklopývám. otevřu jedno a druhé mám takticky vyndané hned vedle, abych nezapomněl.
hodiny tikají. vidím a slyším ručičku jak škubne a odtrhne mi další doušek od úst.
říhnu. je to skoro jemný pohyb, žádná sprostota ukazující na moji nevychovanost.
noc je hedvábná, plná hvězd za oknem.
jsme někde daleko pod Frankfurtem a kolem jsou neprostupné lesy lemované vysokými ploty. Bavorsko, nebo tak něco.
nemiloval bych se s někým, ale nějak moc mi to myslí. myslím na spoustu podobných chvil po spoustě podobného alkoholu, jaký jsem vypil dnes.
vzal to ďas, zakopán pes.
vidím Tvé rty, nebo rty Tamary, protože ta aspoň uměla obejmout a nepřestat objímat a M., která zavolala, když potřebovala a Jany, která přijela, když jsem potřeboval zase já.
Ty si hraješ na lásku způsobem, který se nedá přechcat a tak jsem sám. Utvrzuje  mě to v nelítostnosti. Vím že tě nebudu mít rád právě proto.
ač za to nemůžeš, ač jsi jen oběť nejistotty, konvence, zvyku toho, co se prý musí ve vztahu dělat.
dávkovaná odtažitost je v podstatě útěchou.
miluješ se jen aby se neřeklo, a málo, asi aby se to neopotřebovalo.
a miluješ i tak, aby to nebylo příliš, miluješ se, aby sis nezavdala.
Nikdy jsem neslyšel říct ženu "ano", snad kromě Jany. Prostě je fajn, že máte tu Venuši a ona na nás občas do dalekohledů, co nám doma nechávají bráchové, dýchne.
určitě zajímavější, než dokonale krásný a vždy pouze brutální, nedůtklivý Saturn.


Dárky jeho táty

"To vypadá optimisticky, s těma dvěma novýma holkama," říká. "Jedna bude moje milenka a druhá manželka."
"Moc optimistické mi to nepřipadá," říkám.
Sedíme na tepichu co mu jej otec koupil někde v Kurdistánu a v autě propašoval do Evropy, pijeme pivo. Natáhne se pro pivo a pije.
Venku je falešné jaro, to bez teplého větru. Nic se nepokouší kvést, ale mohlo by. Zhynulo by to mrazem dalších dnů, to je příroda, to je přirozený řád věcí.
Řekl to, nebo jsem si to jen myslel? Toho piva už bylo dost.
Zvedám se a vrávorám. Nevím, co se stane teď, nepamatuji se, jak jsme sem došli a proč teď piju pivo s mužem, co se chce ženit.
"Máš nějaké fotky těch dvou?" ptám se.
Ukazuje mi na mobilu pěkné tváře těch holek a já mu závidím.
Protestuju, když jde do lednice pro další lahváče. S kterou z nich bych se prý oženil já?
Asi ta tmavovláska, prý je na něj moc mladá, bude se hodit jako milenka, protože ji bude učit souložit.
Takhle mi to říká a já se odtahuju, přijde mi to nefér, indiskrétní vůči té mladé dívce.
On to tak nebere a myslím, že jim za chvilku začne říkat "moje děvky", nebo tak nějak.
Tak mu vyprávím o své cestě k manželství a jak to nebylo ono, jak to nevyšlo, protože Ice-T říká, že ve vztazích můžeme hovořit jen o neúspěších, nikoli o tom, jak jsme kde někoho kklátili, protože to dělají lidi kolem dvaceti a nám je sakra přes třicet.
Otevře okno a dovnitř osmoticky vniká nehybný pseudojarní vzduch. Na rtech mám hořko, ale krásně. V srdci mám hořko a hnusně, hnusně, hnusně.
Jdu na záchod a sedám si, protože nesnáší kapičky, které se beztak rozstřikují, ať muž chčije z výšky šikovně jak chce, je tu další malý tepich, tentokrát jen před mísou a on nechce tátovi ničit ty tepichy, protože to byl dárek.
Poklepávám si na kolena, ze světlíku zní techno.
Mladé holky. Myslím na mladé holky, oklepávám ptáka, je mi dobře, že si neucvrnknu do gatí, protože jsem si sednul a vše v klidu steče, kam má, a pak už není co, zapínám se a v malém umyvadélku si myju ruce. Spláchnu a vyjdu ven, tam je hala a kousek vedle obývací pokoj, kde sedíme mezi prázdnými lahvemi a pár jich je teda poloplných, ale to jenom proto, že jsem koukal na kurz pozitivity, a tak o tom vyprávím.
Už se o ty jeho holky nechci v konverzaci ani otřít. Jo, to jsem zapomněl a tak si mokré ruce utírám do tepichu tak, aby si nevšimnul, aby si neřekl - hele on si chcanky utírá tady do mého dárku od mého táty.