20. 4. 2015

Textování - základy

Píšu o tom, jak to dělám. Ne tamto, ale texty.
Nejdřív mám melodii, vlastně celou skladbu. Netextuju po kouscích, to nemá smysl. Kousek je sloka, kousek je refrén.
Až když jsou dohromady, tak se dávám do textoprudy.

Je to pruda, protože hlídám:

1. Aby to pasovalo na melodickou linku (cca, hlavně rytmicky).
Cca je přesné, neboť čeština má přízvuky jinde a je obtížnější na proud samohlásek (v pseudoanglině je všechno velmi znělé).

2. Aby to dávalo smysl, aby to DALO smysl.
"Vždycky je pondělí ráno, a tencí vládnou, tak tencí až téměř průsvitní..." (Nicotine eyes) - tohle už skoro dává smysl, problém je, jak to souvisí se zbytkem, jestli tam nejsou slova, co budu nucen použít dále v nějakém obtížném rýmu.
Jde hlavně o obsah, aby to mělo JEDNO téma, aby to mělo nejlíp pointu, když už ne jen stejnou náladu a jasné sdělení.
FAJN je psát nejdřív refrén, aby se jeden nevystřílel na slokách.

3. Aby to neznělo špatně.
Třeba "Scvrnkls tu čtvrthrst" zní dobře ve SKA kapele, v ultra trooper cool indie superbandu k tomu mají různí lidé výhrady.

4. Může se to rýmovat, pozor na aliterace, poslední dobou to s nima přeháním a už to nepůsobí.
Např. "Tak brzy tě ztrácím, jako mince po kapsách, úsvit krvá, milenci na růměnných krách."
Tady to uleze, ale ve větší míře to začne spíš unavovat.

A to je asi vše. Kdysi jsem blbnul s popkulturními přesahy a citacemi. Snad už mě to přešlo. To mě odnaučil Bertold Brecht.