23. 7. 2015

Hajzlové (s věnováním Davidu Rathovi)

Cítím tu tenzi
znovu a znovu mi temní zrak.
Poslat ji na penzi,
když jsem furt vevnitř jak prak?

Kéž bysme znásilňovali
lehce, jako se trápíme.
Třeba bysme pak netrápili tolik
naše dívky, naše přátele,
naše známé, naše rodiny.
Kdybysme ta odvržení
dovedli zkrotit,
přizabít,
podvolit si
v průchodu mezi
lampou a lampou,
které tak líbezně
rámují zoufalá bezpečí
našich eunuchovských samot.