16. 10. 2015

Obtížné si sednout v Městské knihovně

Několik měsíců zkoumám v knihovně, kam si nejlépe sednout. Židličky a stolky blízko záchodků můžeme vynechat rovnou. Před hudebním oddělením sedají bezďáci a ještě horší je to u časopisů.
V dětském oddělení je fajn spíš u stěny, neboť polstrované sedačky jsou natolik zavšiveny, že se člověk bojí se jen otřít.
Vzpomínám si ještě jak v bistru dole pracovaly 2 Ukrajinky a pak se jedna vdala. Tehdy tu čepovali Gambrinus a sklenice vždy smrděly svěží vůní saponátu.

Jen tyhle holky kolem se nezměnily. Sedávají tu a slzí u Daniele Steelové. Ale možná jim křivdím. Sem tam tu zahlídnu určitě nepovinného Kafku.
Kafka a Rimbaud a Dostojevský. Jak zkazit to nejlepší zařazením do povinné četby.
Naštěstí se tam jen těžko dostává Miller a Bukowski. I když už tam třeba už jsou.
Ale to jsme odbočili ze směru, který už stejně nikam dál nevedl.

Nebo že by přece?

V Městské knihovně mají automat na špunty do uší.
Co takhle automat na kolíčky na nos?