19. 12. 2015

Indianapolis

Hleď na má vrásčitá ústa.
To je, co se počítá.
Hrst písku v dlani,
počechrání.

Jakou část láskyplné pohádky
nepokrývají zvratky,
tam kde heboučce jsi hladký,
kudy se lineš?

Nikdy má instantní odvaha
nepřežije ráno.
Zvyklo si to, kolem.

Tak honem,
dokud je geroj,
honem.

Nad zemí půl roku splín,
lidé tiší vším možným.

Ach bože, serou.
Tihle láskyplní,
serou.