1. 2. 2016

Co si myslela Cvětajevová o Haškovi

Básnířky nerozumí mužům.
Chlapi zkoušejí pochopit,
ženský maj svý trable a děti, nebo neděti.
V tom jsou zavřený a nevystrkujou hlavu.
Mužský píšou dokud jsou kreténi, pak toho
nechávají, to je protinázor.

Představ si ji, jak louská Švejka, ale hlavně,
ty historky ze Sibiře.
Jak dementně zní ruské velikášství.
My jsme to nepotřebovali,
a jak jsme jim natrhli prdel.

Ovšem to bylo naposledy,
co jsme někomu natrhli prdel,
možná pár letců v Bitvě o Anglii,
možná pár hokejistů.

Únor v Praze je hořký.
Pivo v sobě nemá kouska slunce,
jen sládne zatuchlinou,
nějak to skousávám a sním o květnovém pivu.

Jak se tak stydím za své psaní,
máloco jinak k popukání, jako tohle.

Onehdá jsem se přistih, že nedosnívám.
V posteli ležím a dělám cviky na břišáky.
Místo toho, abych ujížděl na fantazii.

Třeba za to může ta spousta filmů,
nebo že bych nevěřil svým námětům?