26. 2. 2016

Oříšky

Už tě něco jako hrdost
ani nenapadne.
A cože špatné,
cože správné -
chroupáš to, jako oříšky,
nevědomky,
bez odezvy,
bez zachvění srdce.

Ta kytka vevnitř
nevadne, nechřadne.
Sem tam uroní lístek,
když zatopíš rozkvete,
zimuje v pokoji chladném.

Je to, jak to je,
neohlížíš se,
to by mohlo rozčeřit.
A nemyslet dopředu,
leda co zítra.
A nehodnotit se.

V beztíži kosmonauti -
nějak tak tu visíš,
zkoumáš, jak se vymočit,
aby to necákalo příliš.